Property of Psycho [Jerome Valeska]

Daleko od sebe

"Píp píp píp." Ozývalo se kolem mě v nekonečné tmě a pravidelných intervalech. 
Pomalu jsem otevřela oči a následně kvůli nezvyklosti na světlo zamrkala. Zhlédla jsem své tělo, které bylo přivázané k nemocniční posteli a hned mi bylo jasné, kde se nacházím.
Začala jsem sebou různě cukat a házet, ale dostavila se jen tupá bolest v oblasti břicha.
S povzdychem jsem toho zanechala a místo toho se začala soustředit na hlasy, které jsem zaslechla přes zavřené dveře.
Jeden z těch hadajících se hlasů jsem i hned rozpoznala jako Jimův.
"Nemůžete si ji už odvést. Musí ji minimálně prohlédnout psycholog a navíc má všude modřiny a řezné rány. Potřebuje se pořádně zotavit." Namítal neznámí hlas za dveřmi.
"To může i u mě doma. Jako její zákonný zástupce mám právo podepsat revers." Obhajoval si svoje Jim. Doktorovi (nebo kdo vlastně to byl) zdřejmě došli argumenty, protože jsem nic dalšího nezaslechla.
Najednou se klika na dveřích pohla a do dveří vešel Jim i s doktorem. Jakmile si Jim všiml, že jsem vzhůru usmál se tím jeho typickým úsměvem a otočil se zpět na doktora.
"Myslím, že už půjdeme." Řekl sebevědomě. Doktor si povzdychl a podal Jimovi papír, který následně podepsal a položil na noční stolek.
"Doneseme vám vaše osobní věci a léky, které budete pravidelně brát, slečno. Pak budete moci odejít." Oznámil mi doktor a já se na něj jen znuděně ušklíbla. Oba dva se vytratili z místnost a já zůstala opět sama, tedy dokud nepřišla zdravotní sestra i s mými věcmi. Sestra mě odvázala z postele jako nějákého psychopata a i když mi to nebylo zrovna dvakrát příjemné, tak jsem se za její pomoci převlékla do svého oblečení. To že jsem měla tričko protrhlé a od krve zdřejmě nikomu nevadilo. Posadila jsem se zpátky na postel a čekala než příjde Jim. Po asi dvou minutách se Jim dostavil a tak jsme za stálého, skoro až trapného ticha odešli společně do jeho auta.

"A... Jeroma jste chytili?" Přerušila jsem dlouhodobé ticho, snad tou nejmíň vhodnou otázkou. Jim se na mě napřed nejistě podíval, ale nakonec zakroutil záporně hlavou.
Tak trochu mi spadl kámen ze srdce, že Jerome není zase zavřený mezi blázny, ale i tak mi zůstala moje "mrtvolně" depresivní nálada.
Auto zaparkovalo před jedním z vysokých panelových domů a já se krátce potom odhodlala vystoupit. Tolik vzpomínek z dětství. Kdo by řekl, že tu Jim bude bydlet takovou dobu...

Vešla jsme do bytu, který jsem znala prakticky od narození a začala si sundávat nepotřebné oblečení. Jakmile jsem měla všechny úmyslné věci sundané tak jsem se vydala do obývacího pokoje, kde jsem se jako obvykle posadila na gauč. Asi po deseti minutách mého ústavičného koukání do zdi a přemýšlení o Jeromovi,
si za mnou přisedl Jim s kakaem v ruce.
Kakao mi dal, načež jsem mu poděkovala a napila se. "Zítra ráno budeš muset na výslech ohledně Valesky." Oznámil mi Jim a já jen
né moc šťastně přikývla. "Vím, že to nebude lehké, ale bude potřeba aby jsi nám řekla vše, co víš." Řekl trochu vážněji. "A co pak? Až vám napráskám Jeroma tak mě pošlete zpátky do Arkhamu?" Zeptala jsem se rozhořčeně.
"To teď-" Jimovu odpověď přerušil hlasitý zvonek. Jim bezeslova vstal z gauče a odešel otevřít zatím neznámé osobě. Také jsem vstala z gauče, ale zcela z jiného důvodu.
"Půjdu si lehnout. Tenhle den se něják protáhl." Oznámila jsem Jimovi na chodbě a ten jen bezstarostně přikývl. Vydala jsem se do pokoje pro hosty mezitím, co se Jim začal věnovat vysoké tmavovlásce, které před pár vteřinami otevřel dveře.

Vytáhla jsem z kapsy od mikiny moje předepsané prášky a posadila se na postel. Vysypala jsem si pár prášku do ruky a na sucho je spolkla. Sundala jsem si mikinu a nepohodlné džíny a lehla si do postele. Zhasla jsem lampičku, která před tím vydávala poslední znatelné světlo v pokoji a zachumlala se do peřiny. Chtěla jsem už spát, ale můj mozek musel neustále přemýšlet o Jeromovi.
Nahlas bych to asi nikdy nepřiznala, ale začínal mi chybět.. Nakonec jsem se po nějáké té půl hodině přemohla a usnula.

Jedna z nudnějších kapitol, ale doufám, že se i přes to líbila. ❤️
Jinak co říkáte na vývoj knížky?