Property of Psycho [Jerome Valeska]

Prohozené role

Po té, co auto zabrzdilo, Jerome vystoupil. Obešel auto a za paži mě vytáhl z auta tak zbrkle, že jsem se sotva udržela na nohách. Došel k nám černovlasý muž, který před chvílí stál opodál. "Tady, odvez to někam" řekl Jerome a podal mu klíče od policejního auta. Muž ho poslechl a nasedl do auta. Rozhlédla jsem se po ulici, která nebyla ničím zvláštní. Gothamská ulice s paneláky jako každá druhá. Jerome mě opět surově chytl za paži a zamířil k jednomu vchodu. "Okamžitě mě pusť" okřikla jsem ho. Nereagoval. "Neslyšíš?! Nikam s tebou znova nejdu. Do teď se mi to ani jednou nevyplatilo" pokračovala jsem v odmlouvání. Jerome akorát sevřel moji paži silněji a táhl mě sebou dál. Krev se ve mně vařila a jeho přístup tomu začal také dost napomáhat. Nevím, kde se ve mně našla taková odvaha, ale určitě jsem si to měla nejdřív víc promyslet. "Ty kreténe jeden, řeka jsem ti ať mě pustíš!" Vykřikla jsem a vrazila mu silnou facku. Jerome se zastavil a zadíval se mi do očí. "Tak a dost" řekl tichým hlasem a chytl mě pod krkem. "Snažil jsem se být milý, když jsme se tak dlouho neviděli, ale ty jsi za tu dobu nějak zvlčela" řekl a přidal na stisku. Přerušila jsem náš oční kontakt a zadívala se do země. "Je mi z tebe zle, víš to?" Šeptla jsem. Vzal moji bradu mezi palec a ukazováček, čímž mě donutil k obnovení očního kontaktu. Jeho pohled byl velmi zvláštní. Vypadal jako by nevěděl, co dál.
"Nechápu, proč jsi se vracel, když ti nevadilo mě tam nechat třeba i umřít. A potom všem, co se stalo.. Řekni mi jeden dobrej důvod k tomu, abych se teď neotočila a neodešla" řekla jsem naprosto vážně. "Mám velké plány. Všechno bude lepší než dřív." Odpověděl mi.
"To ti vážně nevěřím" povzdychla jsem a i přes pouta na rukách jsem se dala k odchodu. Vážně jsem si myslela, že jen tak odejdu? Jerome mě přitáhl k sobě a v rychlosti si mě přehodil přes rameno. "Tak takhle ne, princezno. Asi bych ti měl obnovit starej režim" řekl a zamířil se mnou ke vchodu. Začala jsem sebou mrskat a bušit mu do zad, ale samozřejmě to nezabralo. "Pusť mě!" Vzlykla jsem i přes tušení, že to nebude ničemu platné.
"Už mě dej dolů ty zrzavej hajzle" vykřikla jsem spontánně, když jsme vešli do Jeromova bytu. Jerome mě doslova hodil na zem a uchechtl se.  "I když bych měl být nejspíš rád, že v sobě probouzíš nebojácnost a hlavně svého vnitřního Jeroma, o kterém jsem vždycky věděl, že ho máš, tak- " nestačil doříct zrzek, jelikož jsem se znechucením rychle vstala ze studené podlahy a bezmyšlenkovitě mu vrazila facku. Jak si dovoluje mě přirovnávat k němu?! "Ten Jerome je dokonce větší než jsem si myslel, ale teď už jsi to vážně přehnala" řekl Jerome potom, co se na chvíli chytl za červenou tvář. Surově mě vzal a zamířil do bytu. Zastavil se v obýváku, kde mě opět hodil na zem. Myslela jsem si, že mi chce odepnout pouta, ale odpoutal mi pouze jednu ruku a to nakonec jenom proto, aby mě upevnil k topení. "To myslíš vážně?!" Vyštěkla jsem na něj. "Nedala jsi mi moc možností. Potom, co teď předvádíš, bych tě ještě musel neustále hlídat" uchechtl se a po té po mně hodil kabelku, co jsem měla sebou a odešel. Otevřela jsem kabelku a vytáhla si cigarety. Také jsem se jenom ujistila o tom, že Jerome stihl můj vypůjčený telefon vzít. Popelník jsem neměla, ale za to jsem měla až moc míšených emocí v sobě. S malou potíží zvanou jedna připoutaná ruka k topení jsem si zapálila a potáhla si s úmyslem všechen popel nemilosrdně oklepávat na podlahu. Udělalo se mi lépe, ale moje myšlenky byly horší a horší. Vážně si začínám dovolovat na jednoho z nejhorších Gothamských zločinců? A vážně mi tohle zacházení chvilkami chybělo? Bylo mi z toho všeho zmatení zkrátka dost na nic až tak moc, že mi začaly téct slzy z očí. Asi jsem toho chtěla moc, když jsem si myslela, že se Jerome potom všem změní..
Vytáhla jsem si druhou cigaretu, zapálila ji a brečela dál. Po chvíli, co jsem ji dokouřila jsem buď to jsem začala být moc hlasitá a nebo to byla jenom náhoda, ale Jerome se vrátil. Podíval se na mě s naštvaným pohledem. "Kdo si myslíš, že ten popel a odpalky bude uklízet?!" Vyjel po mně a šel blíž. Když byl u mě, klekl si na úroveň mojí výšky a já se mu svýma uslzenýma očima podívala do těch jeho. Jeho pohled se dočista změnil. Povzdechl si, vyndal z kapsy klíč a odemkl mi jedno zbylé pouto. Poté se zvednul, lehl na gauč kousek od topení a zapnul televizi. Já si stoupla a přemýšlela, co teď budu dělat. Asi minutu jsem tam jen tak stála, jak retard a dívala se kolem. Když můj pohled spočinul na Jeromovi, tak mi jednou rukou naznačil ať si lehnu k němu. Trošku zaskočeně jsem se na něj podívala. Jedna moje část chtěla zvracet jen z pohledu na něj a ta druhá si za ním lehnout vážně chtěla.
"Prosím" řekl tiše, jako malé dítě. Splnila jsem, jak si žádal a lehla si vedle něj a on si mě přitáhl k sobě. Bylo to divné tulit se takhle zase na něj. Zvlášť po našem dnešním emotivním výlevu, po kterém by si každý myslel, že se v lásce moc nemáme. Ale víc mi vrtalo hlavou to, jak je možné, že Jerome Valeska obávaný vrah a zločinec mě právě poprosil ať se jdu mazlit? Všechno mi teď přišlo ještě zvláštnější než to bylo, ale já se nakonec v jeho hřejivém objetí i potom všem dnes, začala cítit znovu bezpečně a hezky. "Víš, Mayo.. já nechtěl, aby to dnes dopadlo, tak jak to dopadlo, ale to ty jsi mi už od začátku nedala na výběr. Nemůžeš se divit, že mi ujely nervy" řekl Jerome. "Ty jen pořád nechápeš, co všechno pro tebe dělám. Co pro nás dva dělám" povzdechl.