Property of Psycho [Jerome Valeska]

Chyběl jsem ti?

Probudila jsem se a podle světla, které vycházelo z okna jsem pochopila, že je ráno. Docela se mi ulevilo, že jsem se znovu neprobudila v noci jako minule. Ty noční můry o všem možném i nemožném mě budou strašit ještě minimálně pár dní.
Se značnou únavou jsem vstala z postele a začala se upravovat. Jakmile jsem měla pocit, že by ze mě nikdo nemusel zkamenět hrůzou tak jsem hned potom, co jsem si oblékla džíny vyrazila do kuchyně.

V kuchyni mě jako první uvítala tmavovláska, kterou jsem včera letmo zahlédla. "Ahoj, já jsem Lee." Podala mi s přátelským úsměvem ruku. "Maya." Řekla jsem mezítím, co jsme si třásli rukou. Po našem malém seznámením jsem se posadila ke stolu a zakousla se do rohlíku s máslem, který jak mi před chvíli oznámila Lee byl pro mě. Jakmile jsem ho dojedla tak jsem chtěla opustit kuchyň, ale zastavila mě Lee. "Neber to ve zlém, ale všimla jsem si v jakém stavu máš tričko a tak mě napadlo jestli si nechceš nějáké půjčit?" Řekla milým tónem. Ani se jí nedivím, že jí moje šedé, zakrvácené tričko s dírou moc nenatchlo a tak jsem i ve vlastním zájmu přikývla.
Lee mi naznačila ať tu počkám a zamířila do Jimova pokoje. Jop, už mi začíná docházet, že to asi nebude jen jeho nová kamarádka.
Asi po minutě se vrátila i s červeným tričkem
v ruce. "Tohle by ti mohlo být akorát." Předala mi ho a já jí vděčně poděkovala. Jelikož jsem si nemyslela, že by Lee byla nějáký druh bisexuálního úchyla, tak jsem si tričko svižně a bez ostychu převlékla. Zrovna v tu chvíli, kdy jsem si tričko od Lee přetáhla přes hlavu, se v kuchyni objevil Jim. "Koukám, že už jste se seznámily." Řekl mezitím co já vyhazovala svoje staré, v tuhle chvíli už nepoužitelné tričko. "Mayo, trochu jsem zaspal, ale stejně budeme muset na stanici." Oznámil mi Jim a já si jen neslyšně povzdychla. Věděla jsem, že tomuhle se nám jak vyhnout a tak jsem se šla poslušně obléct mezitím, co Jim snídal.
Nakonec jsme asi po dvaceti minutách vyjeli Jimovím autem na stanici GCPD.

Jen co jsem vstoupila dovnitř se snad všechny pohledy v rozlehlé místnosti upřeli na mě. Jen jsem nad tím protočila očima a s naštvanou grimasou v obličeji následovala Jima.
Zastavili jsme se až před výslechovou místností. "Už na tebe čeká detektiv Harving. Buď hodná." Otevřel mi Jim dveře od místnosti. "To jsem vždycky." Falešně jsem se na něj usmála a nedobrovolně vstoupila dovnitř.
"Ahoj, Mayo. Já jsem detektiv David Harving. Myslím, že bude jednudušší, když si budeme rovnou tykat." Řekl brunet asi o pár let mladší než Jim. "Když už jsi s tím začal." Pokrčila jsem rameny a posadila se na kovovou židli. Harving se usmál a vytáhl si nějáký sešitek, v kterém měl zdřejmě napsané otázky ohledně Jeroma.
S ničím se nezdržoval, zapnul nahrávací zařízení a začal se vyptávat.
"Byla jsi po celou dobu s Jeromem Valeskou dobrovolně, nebo tě držel proti tvé vůli?" Zeptal se. "Podle jeho slov mě unesl." Odpověděla jsem po pravdě." Pamatuješ si, kde jste s Valeskou přebýváli?" Zeptal se na další otázku z jeho sešitu. "Někde v Gothamu, ale kde přesně to nevím." Odpověděla jsem.
Takhle to pokračovalo asi ještě hodinu dokud výslech neskončil. Harving mě potom odvedl do hlavní kanceláře a řekl mi ať počkám na Jima. Docela jsem se divila, že mě nechal bez dozoru s faktorem, že odsud můžu okamžitě utéct, ale nic jsem nenamítala. Posadila jsem se na židli a se znuděným výrazem pozorovala onu velice zajímavou bílou zeď. Tedy alespoň dokud nezačala přes celou kancelář zvonit pevná linka. Leknutím jsem sebou trhla a málem spadla ze židle. Když jsem se tak nějak vzpamatovala, usoudila jsem, že příjmu hovor a aspoň ušetřím Jimovi práci. Vzala jsem sluchátko do ruky a přiložila si ho k uchu.
"Ahoj zlato, jak se vede?" Ozvalo se z telefonu než jsem stačila něco říct. Ten hlas, který jsem pár dní neslyšela mě úplně ochromil. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku, což zdřejmě přišlo volajícímu tak směšné, že se neudržel a vypukl v jeho šílený smích. Když se Jerome konečně uklidnil a já se vzpamatovala, začala jsem řešit momentální situaci. "Jak si věděl, že to zvednu zrovna já?" Zeptala jsem se zmateně.
"Kdybych nevěděl, že to nezvedneš ty tak bych ani nevolal." Řekl a rázem změnil téma.
"Tak jak se daří? To škrábnutí se už určitě zahojilo." Uchechtl se. "Takže mi voláš jen pro to aby jsi zjistil jak se mi vede po tom, co mě postřelili a ty jsi mě nechal na pospas smrti.?" Řekla jsem přesvědčena o svém tvrzením. "Vlastně né tak úplně... chtěl jsem tě ještě upozornit, že ať se stane cokoliv vše jde podle plánu. Brzy bude vše jako předtím... akorát lepší. Dobré časy se blíží, mayo a to závratnou rychlostí.." Řekl a na konci svého "proslovu" se znovu psychopaticky rozchechtal.
"Myslím, že jsem tě už zdržel dost. Za chvíli pro tebe určitě příjde Jim tak si to s ním užívej dokud ještě můžeš. A neboj, do týdne o mě uslyšíš víc než kdy dřív..."

Ano ano, vím že snad půl roku nevyšla kapitola a já se na tuto knížky zcela vykašlala, ale nemám vůbec inspiraci, čas ani chuť ke psaní.. Vím že je to nic moc omluva, ale prostě je to tak. Upřímě ani nevím jestli knížku dopíšu. Už mě to nebaví tak jako předtím a do psaní se musím nutit. Např. Tuhle kapitolu nám rozepsanou ( byla skoro hotová) asi od února, ale já stejně nebyla schopná ji za ty měsíce dopsat.
Ale jinak moc děkuji za 6k přečtení a za všechny nové čtenáře 💕💫