Nothing is forever (CZ-5SOS)

24. Vzpomínky

Melanie

Pomalu se probouzím, sluníčko mi svítí do obličeje a venku je evidentně krásný den. Počkat… Den ? Podívám se na hodiny a zjišťuju že je za minutu 11 dopoledne. Z nějakého důvodu mi asi nezvonil budík.

Přetočím se na bok a zjišťuju další překvapení. Co ten tady dělá ? Nick spal celou noc u mě v posteli ? To už začíná být vážně divný. Nejdřív ho omylem nazvu svým klukem, pak vedle sebe spíme… Jak tohle asi skončí ? Pokud to půjde tímhle tempem takhle dál, tak se za chvíli asi vezmeme. Ahhh… Mel, přestaň spekulovat a vstaň.

Snažím se vylézt z postele tak, abych ho nevzbudila a přitom se mi v hlavě honí plno dalších myšlenek. To už jsem si na svojí novou identitu zvykla tak moc, že i sama se sebou v myšlenkách mluvím mým novým jménem ? Začínám už nejspíš šílet.

Přemisťuju se ke stolu, kde leží můj telefon a už mi dochází, proč budík nezvonil. Vybitá baterka. Jak typické.

„Ahoj Mel, j-já se moc omlouvám. Nevím, jak se to stalo. Pro-prostě jsem usnul.“ Ozval se za mnou Nick.

„Panebože ! Nemůžeš na mě začít jen tak mluvit ! Víš jak jsem se lekla ?“ Zařvala jsem na něj.

„Promiň, klid, jo ?“ Snažil se mě uklidnit a přitom zvednul ruce do obraného gesta.

„Jo v pohodě. Jen to byl už třetí šok tohle ráno. Nejdřív zjistím, že jsme zaspala, pak že vedle mě ležíš a potom tohle.“ Řekla jsem, zasmála a opřela se o desku stolu.

„No, školu už asi dneska nestíháš, tak co kdybychom si šli udělat hezký den ?“ Navrhnul Nick.

„To není špatný nápad, ale nemusíš náhodou do práce ?“ Podivila jsem se trochu.

„Náhodou, dneska mám volno, protože…“ Udělal dramatickou pauzu pro efekt. „Protože dneska ti jedeme vyzvednout tvoje auto. No nemáš radost ?“

Samozřejmě že jsem měla radost. Skočila jsem mu kolem krku a pořádně ho objala. „Děkuju, děkuju, děkuju. Ale víš že bych měla třeba větší radost z motorky ?“ Vzpomněla jsem si na tu svou, kterou jsem měla doma.

„Ehhhm. No to nikdo nemohl vědět. Musíš si vystačit s autem.“ A schválně se na mě podíval hraným lítostivým pohledem.

„Noo, uvidíme.“ Rychle jsem ho zase pustila a stoupla si o kousek dál. „Ehm, no teď bys ale mohl odejít.“

„J-jo, jasně. Promiň. Už jdu.“ Zrudnul a  vyběhnul z pokoje.

Protože bylo venku tak krásně, vzala jsem si na sebe jeanové kraťasy, tričko k pupíku a vlasy do ohonu. Vyrazila jsem z pokoje dolů, do kuchyně. Tam už čekal Nick s toastama s marmeládou. Nějak moc mě tady rozmazluje. Snídani jsme si vzali do ruky a vyšli ven k autu. Historie se opakuje, zase nevím, kam to vlastně jedeme.

„Tak jsme tady.“ Prohlásil po hodině cesty Nick. „Vítej v Kingmanu.“

„Konečně, už jsem myslela, že sem nikdy nedojedeme.“ Oddechla jsem si.

„Počkat. A kdo říká, že tady naše cesta končí ?“ Zeptal se s humorem v hlase.

„Ne, neee. To jako vážně ? Kam až sakra musíme jed ? Vždyť za chvíli dojedeme až do Las Vegas, ne ?“

„Okay, přiznávám.“ Udělal odmlku. Zase. Dneska se v tom nějak vyžívá. No alespoň má dobrou náladu. Což se docela divím po včerejšku. „Nikam dál nejedeme. Ale do Las Vegas to odsud opravdu není zas tak daleko. Někdy tě tam vezmu.“ Nejsem si jistá, jestli to myslí jako vtip, ale ptát se nebudu.

Vraceli jsme se zpátky domů, a protože jsem si jela sama ve svém novém autě, rádio hrálo na plno. „Další písničku, kterou uslyšíte, nedávno nazpívala pop-rocková skupina 5 seconds of summer. Písnička má název amnesia. Snad se vám bude líbit a tady máte něco na oddech.“ Domluvil hlasatel a začala hrát jejich písnička. Zaposlouchala jsem se do textu.

I drove by all the places
We used to hang out getting wasted
I thought about our last kiss
How it felt the way you tasted
And even though your friends tell me
You're doing fine
And you're somewhere feeling lonely
Even though he's right beside you
When he says those words that hurt you do
You read the ones I wrote you?
Sometimes I start to wonder,
Was it just a lie?
If what we had was real,
How could you be fine?
'Cause I'm not fine at all

I remember the day you told me you were leaving
I remember the make-up running down your face
And the dreams you left behind
You didn't need them
Like every single wish we've ever made
I wish that I could wake up with amnesia
And forget about the stupid little things
Like the way it felt to fall asleep next to you
And the memories I never can escape
'Cause I'm not fine at all.

Dál už jsem to nemohla poslouchat, ale vypnout jsem to taky nedokázala. Jen jsem to ztlumila a uvědomila jsem si, že je to, jako kdyby o nás. O mě a o Ashovi. Písnička dohrála a já si zase dala zvuk hlasitěji a poslouchala hlasatele. „No tak tato písnička zněla, že pro někoho má být. My tady ve studiu ale víme jen to, že na textu této písně se nejvíce podílel zpěvák a bubeník Ashton Irwin. Asi mu vážně nějaká dívka velmi chybí. Tak a další tu máme…“ Dál už jsem ho nevnímala. Slzy se mi valili ven z očí proudem. Zajel jsem na kraj silnice, už jsem ani nedokázala pořádně držet volant. Začal mi zvonit telefon a první co mě napadlo, Ash. Samozřejmě že ne, kde by na mě teď vzal číslo. Byl to Nick.

„Ano ?“ Pokusila jsem se znít v pohodě.

„Děje se něco ? Proč si zastavila ?“ Měl rozklepaný hlas strachem.

„Jo jsem v pořádku, jen… Jen na mě prosím chvilku mluv. Jedu za tebou, ale potřebuju slyšet nějaký hlas.“

„Nějaký hlas ? A co to tvoje rádio, který slyším až do auta aniž bych ti musel volat ?“

„Jen na mě prosím mluv. Je mi jedno o čem, jen mluv !“ Zakřičela jsem na něj do telefonu.

„Klid, Mel. Takže o čem bys chtěla mluvit, o škole ?“ Ptal se mě.

„Třeba, mě je to jedno.“ Musela jsem už znít opravdu zoufale.

Najednou mi zavěsil telefon, do kterého jsme jak debil začala řvát: „Hej, Nicku, seš tam ?“ V tu chvíli se naproti mně objevilo jeho auta, které přímo přede mnou zastavilo. Vystoupil a šel za mnou, otevřel moje dveře a jen se na mě díval.

„Co je ?“ Štěkla jsem na něj.

„Nic, jen jsem myslel, že škola asi není zrovna to, o čem se chceš bavit.“ A obejmul mě. Nebránila jsem se. Po chvíli se ode mě odtáhl, podívali jsme se navzájem do očí. Stále stál tak blízko mě. Najednou se ke mně začal ještě víc přibližovat, až jsme od sebe byli jen pár centimetrů.

Doufám že tady nebude někdo, kdo mě bude chtít zabít za tak napínavý konec :D Jinak doufám že jste spokojení :) Byla bych ráda kdyby jste mi dali votes a třeba napsali i nějaký komentář :) Hezký zbytek víkendu :)

Vuvi :*