Nothing is forever (CZ-5SOS)

18. Hurá do školy

Rozhlížela jsem se po domě a byla jsem unešná. Ze vnitř vypadal ještě líp než z venku. Nick zavřel dveře a taky si prohlížel dům.

"Takže... No, za prvý- msuíš si vážně zvyknout že teď jsi Melanie, jasný ?" Podíval se na mě a čekal na odpověď.

"Jasný"

"Tak, teď půjdeme nahoru. Ve svém pokoji bys měla mít nějaké papíry, kde máš všechno vysvětlený. Kdybys něčemu nerozuměla, můžeš za mnou přijít a já se ti to pokusim vysvětlit." S těmi slovy vzal svůj i můj kufr a jeho batoh a nesl je nahoru po schodech. Já jsem vzala svoji kabelku s noťasem a jeho noťas taky.

"Všude po domě jsou teďka cedulky kde co je. Postupně je pak strhávej, aby kdyby někdo přišel, to nevypadalo divně." Zastavil se u dveřích s jeho jménem a lísteček strhnul. Vzal si ode mě svoji tašku a já od něho můj kufr a pokračovala jsem chodbou.

Došla jsem před dveře, kde stálo Melanie. Chvilku jsem se na ty dveře jen dívala než mi došlo, že tím myslejí mě. Opatrně jsem vzala za kliku a vešla jsem tam. Už jsem ani nebyla překvapená, že ten pokoj byl velký. V tomhle domě je snad všechno velké.

Jedna stěna byla žlutá, dvě stěny kolmé na sebe byly fialové a poslední, která byla okolo oken a dveří na terasu, byla černá. Vešla jsem dovnitř a zavřela za sebou. Všechny věci jsem položila na zem a celý pokoj si prohlížela. Byl tu docela moderní nábytek, hodně skříní a skříněk a velká (samozřejmě) postel.

Strop by každej čekal bílý a taky že byl. To co mě ale zarazilo, že zhruba v polovině pokoje ta bylo zábradlí. Až teď jsem si všimla schodů na druhém konci pokoje.

Došla jsem k nim a pomalu šla nahoru. Nahoře byl pracovní stůl s pár šuplíčkama okolo, židle a sedací pytel. Takové útulné místečko.

Zase jsem seběhla dolů a šla jsi všechno vybalit. Našla jsem i ty papíry,a le zatím jsem si jich nevšímala.

"Mel." Zaťukal Nick.

"Ano ?"

"Už máš všechno vybaleno ?" Rozhlížel se po mém pokoji.

"Noo, myslím že jo." A usmála jsem se.

"A ty papíry jsi už tedy četla ?" Podle výrazu obličeje to bral asi dost vážně. No jo, bych zapoměla. Ono to je vlastně jeho práce.

"Vlastně, tak úplně ještě ne." Sklopila jsem provinile obličej. Jestli je na mě furt naštvanej, tak tímhle tomu moc nepomáhám.

"To znamená, že jsi to ještě vůbec nečetla, že jo ?" Na to jsem jen přikývla.

"No tak si je vem teď dolů a přečteš si je se mnou u večeře. Alepoň se budeš moct kdyžtak hned zeptat." Neodpověděla jsem, jen jsem vzala papíry a vydala se za ním, protože stejnak ještě nevím, kde je kuchyň.

Sedla jsem si ke stolu, kde už bylo připravené jídlo a začala jsem nahlas číst: "Od teďka jsi jedině Melanie Evans. Tvůj věk ti nebudeme měnit. Je ti stále 18. Datum narození máš na občance. Do školy nastoupíš hned v pondělí. Stále jsi ve třetím ročníku. Nemluv o své skutečné minulosti. Když se někdo bude ptát na vztah mezi tebou a Nicolasem Grahemem, tak jste dobrí přátelé, co se rozhodli společně odcestovat z New Yorku. ...." Dál tam byla popisována moje minulost. ".... Ve škole potkáš nejspíš osobu, kterou znáš. Až ji uvidíš, dělej že jí neznáš. Má stejný úkol. Bylo by ale dobré, aby jste dělaly, že se skamarádíte. Obě tam budete jako nové studentky. Neptej se jí na nic, co Melanie neví. ..." Pokračovalo to dalším a dalším textem.

"Chápeš všechn ?" Zeptal se Nick.

"No, snad jo. Jen to s tou další holkou moc ne, ale je mi jasný, že mi furt nic neřekneš." Zašklebila jsem se.

"Jo to máš pravdu. No, ale teď už bys měla jít spát. Zítra stáváš do školy."

"To mám jít spát tak brzo ?" Divila jsem se. Přece řikal že mi tady nebude dělat žádnou chůvu. A vždyť je teprve...

"Už je přece 10 ? Na to že zítra vstáváš poprví do nové školy, to není moc brzo."

"Cože ? Já myslela že je tak 7. Okay jdu spát. Brou."

V pokoji jsem si ještě připravila oblečení na ráno, abych měla čas a šla jsem spát.

Druhý den ráno

Musím si přenastavit zvonění budíku. Tohle,co tam je, je fakt hrůza.

Vyhrabu se z postele a jdu si dolů pro snídani. Na stole je namazaná vánočka se vzkazem, že je to pro mě. Rychle se najim a letím nahoru. Hodim na sebe černý legíny s tílkem a přes to košili, co jsem si včera připravila.

Vyjdu před pokoj a zahnu do prava. Pár kroků od mého pokoje je koupelna, kam rychle vběhnu abych se namalovala a udělala něco s vlasy.

Vratím se zpátky do pokoje, kde popadnu kabelku, protože nic lepšího, co bych si sebou mohla vzít, nemám.

Když doběhnu dolů, Nick už na mě čeká. "Tak vyrážíme do školy ?"

"Jasně, už se "těším"." A do vzuchu jsem namalovala uvozovky, aby pochopil, že to myslím ironicky.

Naskočila jsem do auta a vyrazili jsme do školy. Jeli jsme asi tak 5 minut. Začátek cesty mi byl povědomej ze včerejška, ale pak jsme odbočili na druhou stranu a jeli stále rovně. Projeli jsem kolem kostela a hned naproti jsme se zastavili u školy.

Byla to nízká budova jen pro pár žáků. Před školou už pár lidí stálo. Bylo to sotva tolik lidí, co by u nás naplnili jednu třídu. Vylezla jsem z auta, hodila si kabelku přes rameno a rozloučila se s Nickem.

"Po škole tě vyzvednu." Ještě na mě zavolal než jsem zabouchla dveře a odjel.

Stála jsem úplně sama před neznámou školou. Teda doslova jsem sama nebyla. Ale připadala jsem si tak. Uslyšela jsem zazvonění a tak jsem se vydala spolu s ostatními dovnitř. Šla jsem najít ředitelnu, abych se mohla jít přihlásit, že jsem tady.

V téhle budově bylo snažší se vyznat, než u mě doma. Ředitelnu jsem našla rychle, zaklepala jsem a vešla dál. Seděl tam asi tak 40 letý muž. Vypadal docela sympaticky.

"Dobrej. A kdo vy jste ?" Ptal se mě.

"Jsem..." Chvilku jsem se zasekla, než jsem si uvědomila co mám říct. "...Melanie Evans. Nové žákyně třetího ročníku." Řekla jsem nakonec. Ufff.

"Tak vítej u nás, Melanie. Asi jsis už stihla všimnout, že tohle je velmi malá škola. Ale na to, jak je tohle město malé, je tu dost žáků." Zasmál se. "No, nejsi jediná nová žákyně. Krásná to náhoda. Tohle je Linday Dooley." A ukázal na dívku za mnou, které jsem si předtím nevšimla. Natalie Sommers.

Stále jsem nějaká nemocná, ale donutila jsem se, abych napsala další díl. Straaaašně vám děkuju že jste mě dostali do první stovky nej FF :) Jsem vám za to moc vděčná. Málem jsem se rozbrečela, když jsem to uviděla :') Dále chci poděkovat za skoro 3000 přečtení :) Vážně mi děláte moc velkou radost :) Takže ještě jednou DĚKUJU <3

Btw. Pokud nevíte, kdo je Natalie Sommers, byla to ta holka, která nakonec byla jenom popisována akorát v prvním díle a po tom zmíněná v 9. díle. Nejdřív jsem s ní měla jiné plány, ale všchny moje plány se dost změnily. Takžeee, teďka je tady. (Jednoduše řečeno, je to strašná svině. Už dávno je napsaná i mezi Cast, takže jí tam jen přidám za lomítko nový jméno) ;)

Vuvi xoxo :)