19. Pár známých tváří

397 31 2
                                    

Ne to není možné. Co ta tady dělá ?Otočila jsem se zpátky na ředitele a čekala, co bude dál.

"Obě teď půjdete se mnou do vaší nové třídy. Začínáte zeměpisem." Vstal a podal každé z nás jeden rozvrh. Vyšli jsme od něho z ředitelny a všichni tři jsme se vydali k naší třídě. "Prostudujte si rozvrhy, dívky. Nejsou moc náročné."

Zastavil se před třídou s nápisem 3.PS. Zaklepal, vešel a my s ním. Ve třídě bylo jen asi 10 žáků. A vypadalo to, že jich ani víc nemá být.

"Třído, tohle je Melanie a Lynday. Obě dvě budou s vámi odedneška chodit do třídy. Takže, buďte na ně milé, ano ?"

"Ano." Odpověděla celá třída znuděně.

Ředitel odešel a nás učitelka posadila. Naneštěstí, měl každý svého souseda, takže nás daly spolu. Učitelka byla celkem milá a hodina tekla dost rychle. Hned se zvoněním sem si sebrala věci a vyrazila na záchody.

Lynday tam přišla taky. Prohlídla jsem, jestli někde někdo není na záchodě a když jsem zjistila, že tam nikdo není, začala jsem mluvit. "Co ty tady děláš ?" Nic lepšího, jsem ze sebe nedokázala vypravit.

"Můžeš hádat, Melanie." Zdůraznila moje nové jméno. "Jsem tu ze stejnýho důvodu jako ty. Jen nevim, proč nás daly k sobě. To podle mě není moc bezpečný."

"Počkej, ty chceš říct, že jsi taky v ochraně svědků ?" Poslední dvě slova jsem spíš zašeptala, aby nás náhodou někdo neslyšel.

"Jo, ty chytrá. Ale jsem tu vlastně doslova ze stejného důvodu jako ty. Kvůli tomu blbci Cliffordovi."

Otevřela jsem pusu do o a zírala na ní. "Ty-ty, jsi ho ta-taky viděla ?" Selhával mi znovu hlas.

"Aaaah, konečně ti to došlo. A já myslela, že ty jsi ta chytrá." A škodolibě se tomu zasmála.

Vyrušilo nás až zvonění na další hodinu. Obě jsme se podívaly na své rozvrhy a naráz řekli: "Matika." Rozdíl jen že ona to řekla zoufale a já radostně. Nebo alespoň víc radostně než ona.

Protože jsme byli v jiné učebně, tak jsme naštěstí spolu sedět nemusely. Učitel nás posadil na volná místa.

"Ahoj." Řekla jsem a posadila se vedle roztomilého bruneta.

"Ahoj, jsem Bradley, ale klidně mi říkej Brade." Usmál se na mě a podal mi ruku.

"Já jsem Melanie." Vytáhla jsem si sešity a nechala si poradit, kde teď pracují.

Během hodiny jsme si ještě párkrát s Bradem povídali. je to celkem fajn kluk. Alespoň tu už někoho znám. Protože další hodina byla chemie, zůstalo se v téhle třídě a tak jsme si s Bradem povídali i o přestávce a během další hodiny.

Na další hodinu jsme se přesouvali do počítačové učebny a potom do hudebky. Naštěstí už zazvonilo a konečně se mohlo jít domů.

Došlo mi, že vlastně nevím, jakým směrem bydlím a tak jsem před školou čekala na Nicka.

"Ty nejdeše domů ?" Ozvalo se za mnou. Docela jsem se lekla, ale když jsem se chtěla otočit, abych zjistila, kdo to je, tak dotyčný přešel přede mně.

"Čauky Brade. No, jdu, ale čekám až mi přijede odvoz." Řekla jsem a doufala jsem, že brzo přijede Nick, abych nemusela vysvětlovat, kdo to je.

"Ahá. Takže čekáš na rodiče ? Jestli chceš, já tě klidně můžu domů hodit."

"No, na rodiče ne. A to je dobrý, stejně si nepamatuju, co je to za ulici, kde bydlím."

"Okay, tak se uvidíme zítra ?" Ptal se mě, jako kdybych tu už zítra neměla být.

"Jo jasně, zítra. Čau."

Akorát přijel Nick. Hned jsem si nastoupila a vyjeli jsme.

"Ahoj, tak jak bylo první den ?"

"Noo, ušlo to." Otočila jsem se, abych na něj líp viděla a začala jsem se svým výslechem.

"Takže, co tady dělá Natalie ? Teda Lynday ? No ? To bylo to, co jste řešili včera po telefonu ?"

"Klid, klid, prosimtě. Ano, to je to, co jsme včera řešili. No a Lynday je tady protože ..." Nenechala jsem ho to doříct.

"Já vím proč tu je, řešily jsme to spolu."

"Počkat, COŽE ? Jako vážně ? Vy jste o tom mluvily ? Zbláznily jste se ? Vždyť to je přísně tajný ! O tom nesmíte za žádnou cenu mluvit ani s někým, kdo o tom ví !" Rozkřičel se na mě.

"Promiň." Hlesla jsem a už raději nic neříkala celou cestu až domů.

Když jsme přišli domů, tak konečně promluvil. "Dneska nám přijde návštěva, budou tady asi za půl hodiny, okay ? A NIC neříkej o tom, jasný ?"

"Jasný." Radši jsme se ani neptala kdo přijde.

O půl hodinu později

Crrr....Crrrr...

"Jdu tam." Křičel Nick. Už si začínám připadat jak v normální domácnosti. Seběhla jsem dolů a naskytlo se mi druhé velké překvapení za ten den.

"Tori." Zůstala jsem stát na místě jako přimražená.

"Ahoj, Mel. Ráda tě..." Zavřela dveře a až pak dořekla větu. "Ráda tě zase vidím." Přišla ke mě a obejmula mě.

"Ja-jak to ? Co tady dě-děláš ?"

"Mám tu stejnou práci, co Nick." Řekla a usmála se, jako kdyby to bylo nějaký vítězství.

"Tak, ale práci tady řešit nebudeme, ne ? Pojďmě si normálně popovídat." A Nick už nás všechny vedl do kuchyně.

Povídali jsme se asi 3 hodiny. Řešili jsme všechno možný, od filmů, přes sporty, školu až po nejnovější módu. Posledního tématu se nakonec Nick raději vyhnul a šel připravit něco k jídlu.

Konečně jsem Tori trochu poznala, ale furt mi v hlavě vrtala ta jedna otázka. Proč má stejný přijmení jako Ash ? Možná bych se jí na to mohla zeptat. No, ale spíš někdy jindy.

Konečně jsem zjistila, že Nat, teda Lynday, není zas tak hrozná. Má docela dobrej módní vkus. Jinak je stále stejně vypatlaná, jako dřív. Jinak to říct nejde.

Takžee, protože se tam tak trochu vytracejí 5SOS, tak mě napadlo, že tam přidám někoho jiného slavného. Akorát upozornění, nebude vůbec slavnej, okay ? :D

Konečně se tu trošku odhalila Tori, ale kdo ví jestli je vážně nějak spojená s Asheme, nebo jestli to je jen náhoda... (Napiště mi do komentů, co si myslíte vy ;)) +tenhůe díl je pro tebe Tori :*

Btw. Jak se vám to zatím líbí ? :)

Btw.2. Strašně moc se omlouvám za chyby v textu... Buď se omylem překliknu a někdy mi vynechává písmenko o. Toho jste si už možná všimli. Zkoušim to vždycky opravovat, ale prostě nejsem tak genialní, abych si všech chyb všimla :D

Vuvi :)

Nothing is forever (CZ-5SOS)Kde žijí příběhy. Začni objevovat