Nothing is forever (CZ-5SOS)

14. Na FBI

"Můžu se tě zeptat kam jedeme ?" Jsem dost nerovózní. Kolem mě ubíhá krajina a já vůbec netuším kde jsem.

"Zeptat se můžeš, ale já ti nesmim odpovědět. Popravdě já sám nevím kam pojedeme. Teď míříme na základnu FBI pro Ochranu svědků." Na chvilku se odmlčel. "Tam mi poté řeknou, kam pojedeme dál."

Raději jsem už byla zbytek cesty zticha. Stejně se nic zajímavého nedozvím.

O asi hodinu později....

Blížíme se k nějaké budově uprostřed centra mě neznámého města. Vypadá úplně obyčejně, člověk by neřekl, že to je budova FBI.

"Tak Charlotte, jsme tady. Můžeš vystoupit." Vystoupil z auta a šel do kufru pro moje věci.

"Už jsem ti říkala ať mi klidně řikáš C.C." Usmála jsem se a následovala ho k výtahu.

"Promiň, ale nemyslím si, že bys měla zkracovat tak hezké jméno." Trošku jsem zrudla a tak jsem raději pootočila hlavu na stranu, aby na mě neviděl.

Vyjeli jsme několik pater výtahem až jsme se stavili v 6.patře. Vyšli jsme a já se začala všude rozhlížet. Nic moc jsem neobjevila. Hned u výstupu byl pult za kterým stála nějaká žena. Nick šel k ní.

"Ahoj Tori, vedu Charlotte Chloe Lee. Svědek vraždy. To už zase trčíš tady, jo ?" Usmál se na ní a mluvil úplně vklidu jako kdyby tohle říkal každý den. Až jsem nad tím pomyšlením musela otřást.

"Ahoj Nicku, ráda tě zase vidím. Ano, zase trčím tady. Vždyť víš, že jsem radši v terénu. Tady se nikdy nic neděje. Člověk se tu kouše nudou. A ahoj Charlotte. Vítej mezi námi."

Pozdrav jsem jí oplatila a poté jsem zase raději zůstala dál zticha.

Tori se podívala do nějakých papírů. Chvilku jí trvalo než našla to, co potřebovala. "Běžte do místnosti 15874625. Už tam na vás čekají. Držim palce, ať všechno dopadne co nejlépe."

Rozloučili jsme se a vyrazili dlouhou chodbou. Všude kolem nás bylo plno zavřených dveří. Na každých bylo nějaké číslo a my postupovali stále dál. Zahli jsme doprava a najednou se Nick zastavil až jsem do něho narazila.

"Pro-promiň." Furt jsem byla dost rozklepaná a tohle děsivé místo tomu nepomáhalo.

"Vpořádku. Jsme tady. Teď se pokus trochu uklidnit. Uvnitř po tobě budou chtít abys potvrdila to, co jsi řekal mě. Ničeho se neboj. Já tam s tebou teďka nesmím, ale počkám na tebe. Rozumíš ?"

"Jo jasně. Být vklidu, být vklidu, být vklidu....." Opakovala jsem si to pořád dokola.

Nick zaklepal na dveře a ozvalo se dále. Oba jsme vstoupili a objevili jsem se v malé místnosti z které vedli dvoje dveře. Obě místnosti za dveřma byli pootevřené a tak jsem viděla, že v jedné je stůl se dvěma židlema a v druhé byli jen nějací další muži.

"Slečno, prosím následujte mě sem." Řekl muž který zrvona vyšel z místnosti, kde doteď všichni byli. Pokračoval do místnosti se stolem a já jsem šla za ním. Dveře se za mnou zavřeli.

Rozhlížela jsem se po šedých stěnách až jsem si všimla že jedna stěna je vlastně sklo. Z jedné strany neprůhledné sklo. Tak za tím bude asi ta druhá místnost.

"Posaďte se prosím. Tak, potřebujeme si s vámi jen trochu popovídat. Ničeho se nemusíte bát. Stačí jen když nám na všechno pravdivě odpovíte. Je vám to jasné ?"

"A-ano." Hlas se mi stále nesklidnil a začínala jsem mít pořádně sucho v puse.

"Ničeho se nebojte. my vám neublížíme. Jsme tady od toho abychom vám pomohli. Tak a teď k otázkám....."

Tenhle rozhovor trval asi necelou hodinku. Ptal se mě znovu co se stalo, co vše si pamatuj, jestli tam náhodou nemohl být ještě někdo kdo by to viděl a tak dále.

"Moc vám děkuji, že jste spolupracovala. Teďka půjdu za kolegama a promluvíme si co s váma dál. Zatím počkejte zde. Jo a abych nezapomněl, dáte si zatím něco k pití ? Třeba čaj ?"

"Ano, děkuju." Hlas jsem měla už trochu jistější, ale i tak to bylo hrozný mě slyšet takhle mluvit.

Ozvalo se zaklepání a někdo vešel. Byla to ta recepční Tori. "Mám pro tebe ten čaj. Seš vpohodě ? Jsi bílá jako stěna." Podala mi čaj a sedl si ke mě aby si se mnou chvilku povídala.

"No bylo mi už i líp." To bylo jediný co jsem ze sebe dokázala vypravit. Dneska nejsem nějak moc upovídaná.

"Ničeho se neboj. To ti tady sice určitě řikají všichni, ale je to pravda. Vždycky najdou nějaký hezký místo an bydlení a většina lidí si tam pak přeje zůstat i když už nemusí." Zasmála se. Její smích byl celkem nakažlivý, tak jsem musela alespoň taky trochu zvednout koutky rtů.

Už jsem si nepřipadala tak hrozně. Bylo mi trošičku lépe. Alespoň na chvíli. Než se tam vrátila ten vyšetřovatel.

"Děkuji, už můžete odejít slečno Tori...."

Pokračování příště.... :D

Jsem na sebe hrdá, protože dneska tu máme další díl ;) Už to znáte ale stejně to napíšu.. Zanechte ⬇⬇⬇ komentář 💬 a taky ↗↗↗ ⭐

Byla bych moc šťastná, kdyby jste mi napsali co se vám líbí a nelíbí :)

Btw. Netuším kdy bude další díl, protože mám před sebou dost testů (i když to stejně asi nikoho nezajímá)

Btw.2. Sorry že je to teď takový nudný (alespoň podle mě), potřebuju se prokousat někam, kde to bude zajímavější ;)

Btw.3. Protože příběh se už ubírá uplně jiným směrem, než jak jsem to měla na začátku v plánu, tak budu měnit název příběhu. Tak se nelekněte ;)

Vuvi :*