Nothing is forever (CZ-5SOS)

12. Výslech

...Protože jsem tak hodná a chci abyste měli klidné Vánoce, tak Vám tedy povím, kdo je vrah :D...

Prošla jsem několikahodinovou terapií. Konečně začínala fungovat. začínala jsem si vzpomínat na ten večer. V mysli jsem měla pořád jednu tvář, jedno jméno. Jeho jméno.

"Už jste si na něco vzpoměla." Nebyla to otázka, ale stejně jsem odpověděla.

"Ano."

"Víš, koho jsi viděla ?"

"Ano."

"Myslíš, že ten dotyčný ví, že o něm ty víš ?"

"Ano"

"V tom případě tě musím varovat, co nejspíš teď nastane, až mi to řekneš." Skočila jsem mu do řeči a rovnou přešla na to, co jsem mu chtěla říct. A jo, všimli jste si dobře. Stihli jsme si mezi tím začít i tykat.

"Ře-řeknu to." Nejdřív jsem se trochu zasekla, ale potom už jsem věděla, že to co dělám je správné. "Nemohla bych žít s tím pocitem, že kvůli mě nebude potrestanej."

"Ale pokud to řekneš tak asi budeš muset jít do..."

"Je mi jedno co pak bude !" Skoro jsem to zakřičela.

"Klid, neboj. Všechno je v pořádku. Ať se ti to líbí nebo ne, já tě musím varovat co se stane."

"Dobře." Už jsem se trochu uklidnila. Tahle situace se mi vůbec nelíbí. Vždyť on.... Znám ho tak dlouho. Nemůžu tomu uvěřit. Rozbrečela jsem se.

"Šššš. Všechno bude v pořádku. Všechno bude dobrý. Jsem tady." Utěšoval mě.

"Budeš mi to tedy chtít říct ?" Zeptal se mě po chvíli.

"Ano."

"Takže ještě jednou. Musím tě varovat. Pokud mi to řekneš tak nejspíš nastane situace, že na nějakou dobu budeš muset pryč. Přesněji do ochrany světků. Viděla jsi vraždu a ten kdo to udělal by se ti mohl chtít pomstít za to, že řekneš, že jsi ho viděla." Už zase moc dlouhých vět za sebou. chvíli mi trvalo, než jsem zpracovala to, co mi řekl. Budu muset pryč. Ochrana světků. V tu chvíli mi nedocházeli všechny následky. Pak už bude pozdě.

"Jseš si jistá, že to tedy řekneš ? Já budu samozřejmě rád, když nám to povíš. Ale mysli taky na sebe. Ale i když to neřekneš, stejně tě může najít a ublížit ti."

"Ano, povím to."

"Potřebuju k tomu i zvukovou nahrávku, nebude ti to vadit, že ?"

"Vpořádku." Šel si pro diktafon a po chvilce se vrátil.

"Tady máš text, který je k tomu prohlášení nutný a pak jen doplň jméno."

"Dobrá." Začala jsem číst. "Jmenuji si Charlotte Chloe Lee a jsem si vědoma následků, kdyby toto prohlášení o svědectví byla lež. Jsem si vědomá následků, z důvodů mé bezpečnosti. Čestně prohlašuji že jen několik minut od vraždy, v části kde neměla tato osoba v tu dobu co dělat, jsem viděla Michaela Gordona Clifforda." (Nevím, jak moc to zní opravdově, ale omlouvám se, nejsem expert přes policejní prohlášení :D)

"Děkuji, to bude pro dnešek vše. Ještě se ozvu." Nick se zvednul, posbíral si věci a odešel.Já stále zůstala sedět a ani se nepohnula. Řekla jsem to.

Takže tramtádádá.... :D Promiňte, že je kapitola tak krátká, ale potřebovala jsem to skončit. Pokračování bude až někdy po Vánocích... Snad... Budu ráda když mi v komentech napíšete, jak se vám díl líbil... Můžu Vám slíbit, že Nick se tady neukázal naposled. Ještě to tu trochu zamotá :) jako vždy budu ráda za votes ;) A omlouvám se za chyby t textu :O

Šťastné a veselé Vánoce přeje Vuvicom5SOS <3