Nothing is forever (CZ-5SOS)

9. Mrtvolná cesta

Dneska je pátek, přes celý týden se nic moc nestalo. Ash ani jeden den nebyl ve škole a na SMSky neodpovídal. Když jsem ho tu neviděla první den, byla jsem v pohodě. Když se mi ale ani neozval na mobil, začala jsem mít strach.

Znovu se ozval ten příšerný zvuk školního zvonění a já se vrátila do třídy. Rozhlída jsem se kolem sebe a zjistila, že Mike taky stále není ve škole. Ani nikoho jinýho z jejich party jsem během celého týdne neviděla. Řikala jsem si, že by možná mohla vědět Natalie, co s nimi je, ale musela bych se přenést přes můj velký odpor k ní. A to je nadlidskej úkol.

Sedla jsem si do lavice akorát ve chvíli, kdy se do třídy přihnala učitelka. Ani jsme ji nestihli pozdravit a už se ozýval hlas naší ředitelky ze školního rozhlasu. "Omlouvám se za náhlé změny, ale je nutné zbývající hodiny zrušit. Opakuji hlášení. Je nutné zbývající hodiny zrušit. Děkuji za pochopení. Konec hlášení."

Se Stacy jsme si vyměnily zamatené pohledy, ale nijak víc jsme to neřešily. Kdo by nebyl rád, že odpadla škola. Domů se nám hned nechtělo, tak jsme před školou počkaly na Jaydna a poté si vyrazili do naší oblíbené kavárny.

Strávili jsme tam celý zbytek dne a dumů jsem se vracela až za tmy.

.....

Ještě před chvílí, jsem si myslela, jaký to byl dneska pěkný den. Samozřejmě že když se stane něco dobrého, vždycky se to pokazí.

Cestu domů jsem si užívala, nechávala si vítr hrát s mými vlasy. Když tu najednou jsem uslyšela divný zvuky. Chrrr.... Třř... A motorka dojela. Nevím, čím to bylo. Možná se v ní něco rozbilo nebo jen došel benzín, ale to teď asi jen tak nezjistím. Stále jsem ještě několik kilometrů od domu a ještě k tomu, aby toho nebylo málo, mám vybitej telefon.

....

Stále jdu a jdu a podle mého odhadu mám před sebou ještě pěkný kus cestu. Zvlášť když tu motorku musim táhnout. Ale přece bych jí tam nemohla jen tak nechat ležet. Už vidím konečně nějaký znamý bod a tím je menší louka. Kolem celé cesty jsou stromy, avšak tohle je jediné místo, kde vidíte do "zbytku světa". Bylo fajn vědět, kde jsem. Za chvíli už budu doma, pomyslela jsem si.

Najednou jsem uslyšela nějaký hlasy. Jeden, řekla bych, patřil nějaký holce a ten druhý byl určitě klučičí. Trošku jsem se po cestě přiblížila blíž k louce, ale jediné co jsem dokázala rozpoznat byli dvě siluety.

Pár vteřin jsem na to jen zírala, až mi najednou došlo o co jde. Nešlo jen o to, že by se tam někdo s někým sešel. Šlo o útok. Ale když už jsem pochopila o co jde, bylo pozdě. Uslyšela jsem výstřel.

Chtěla jsem zaječet, ale nešlo to. Byla jsem tak moc ochromená, že jsem nemohla vydat ani hlásku. Jediný co mi v tu chvíli napadlo, bylo utíkat. Dala jsem se do pohybu, ale moc rychle jsem nešla.

Po pár krocích podemnou praskla nějaká malá větvička a v tom děsivém tichu to šlo slyšet stejně dobře, jako ta rána z pistole. I ve tmě jsem mohla poznat, že útočník se na mě otočil a vydal se mým směrem. Dala jsem se do běhu. Měla jsem štěstí, protože tehle poslední úsek vede z kopce dolů a i když motorka nejede, zkopce to jde vždycky.

Cesta se začla svažovat dolů a já naskočila. Doufala jsem, že mě nedohoní. Nevím co bych dělala. Kopeček pomalu končil a už jsem viděla náš dům, už jsem byla u brány, kterou rodiče kvuli mě, nechali lehce pootevřenou.

Sesedla jsem a rychle šla dovnitř, na náš pozemek. Bránu jsem zavřela a hned uzamkla elektronickým zámkem. Oddychla jsem si. Mířila jsem ke garáži, když jsem uslyšela kroky.

Otočila jsem se. Uviděla jsem jak někdo jde kolem brány. Ten někdo si neuvědomoval, že když si stoupne moc blízko, rozsvítí se světlo. A já zjistila, kdo tu noc vraždil....

Já vím, že mě teď asi budete chtít zabít :D I'm so sorry, but.... Prostě to jinak nešlo zakončit :D Takže doufám, že se vám část líbila a tak dále, jako vždy budu ráda za reads, votes a komenty :)

P.S. Napište mi, kdo myslíte že je ten vrah... :D Jestli někdo konkrétní, kdo se už v MTBL (NIF) objevil (případně kdo) nebo někdo novej... ;)

Vuvicom5SOS :* ILY <3