Nothing is forever (CZ-5SOS)

16. Na cestě přes státy

Ráno

Vzbudila jsem se a cítila něčí paži přehozenou přes mě. I když jsem už byla vzhůru, zůstala jsem ještě chvíli vklidu ležet a vychutnávala si ten pocit klidu.

Rozhlížela jsem se po pokoji, když mi najednou došlo, kde vlastně zase jsem. A kdo vedle mě.. no spíš na mě... leží.

Okamžitě jsem se vymrštila do sedu. Nickova reakce byla jen zabručeni a přetočení se na druhý bok.

Vylezla jsem z postele a šla se trochu upravit do koupelny. Vím, že to nemusim nějak přehánět, stejnak celý den strávím v autě.

Rozhodla jsem se že půjdu najít nějakou jídelnu. Mám strašnej hlad.

Naštěstí jsem ji našla hned. Na talíř mi přistáli míchaná vajíčka s trochou kečupu. K pítí jablečnej džus a už jen najít místo k sezení, což není tak těžký, když je obsazený jen jeden stůl. Seděl tam nějaký mladý, zamilovaný pár. Jak já jim závidím.

Sedla jsem si a pustila se do své snídaně. Netrvalo dlouho a přihnal se Nick. Na očích mu byl vidět strach a když mě uviděl, chtěl začít křičet. Předtím si však, naštěstí, všimnul toho páru, co tam taky seděl a tak místo toho, je raději vklidu pozdravil. Hned ale přešel ke mně.

"To si myslíš že můžeš jen tak odejít, kdy se ti zachce ? Víš jak jsem se lekl ? Myslel jsem si že tě třeba někdo unesl nebo co já vím." Úplně šílel. Ale raději mluvil potichu.

"Promiň, jen jsem měla hlad a nechtěla jsem tě budit." Snažila jsem se nahodit psí oči, ale moc mi to nešlo. Jsem ještě moc rozespalá.

"Jo a tak si místo toho, aby jsi mě vzbudila, radši malém způsobila infarkt." Opřel se rukama o stůl, podepřel si hlavu a chvíli jen zhluboka dýchal aby se uklidnil.

Nick si taky došel pro snídani a pak jsme si jen vzali věci z pokoje a pokračovali v naší cestě.

Vyrazili jsme na cestu a teď nás čekalo přejetí přes hranice z Colorada do Nového Mexika.

Pomalu se blížíme k  přejezdu. Připravujeme si všechny naše doklady. V hlavě si stále opakuju. Jsem Melanie Evans. Melanie. Melanie.

"Hola, ¿puedo preguntarle acerca de sus papeles?" Ptal se nás policajt.

 Čekala jsem, až se ozve Nick, ale ten jen čuměl a nic neříkal. Tak jsem zareagovala já.

"Sí, aquí está." A podala mu naše doklady.

"Gracias. Todo está bien. Usted puede continuar su viaje."

"Grasias. Adiós."

Auto se rozjelo a mi se ocitli v Novém Mexiku.

"Co to mělo být ?" Zeptal se mě Nick.

"Co jako ? Vypadalo to, že neumíš ani slovíčko španělsky. Tak jsem to řekla za tebe. Problém ?" Zvedla jsem jedno oočí a čekala na odpověď.

"Ne, vpohodě. Jen, já vážně neumim španělsky. A kde ses to naučila ty ?"

"Můžeš hádat. Že by ve škole ?" Musela jsem se tomu zasmát. Kde jinde bych se mohla učit španělsky. Možná u nějakých příbuzných, ale já žádné takové nemám. A učit se ve volném času ? To těžko.

Odpovědí mi bylo jen zabručení a víc se k tomu raději nevyjadřoval.

Po pár nudných hodinách v autě jsem dostala hlad. "Prosím, prosím, že se můžeme někde stavit na jídlo ?" Upřela jsem na něj svůj pohled. "Okay, ale prosím, řekni mi že nejsi vegetarianka. To by se tady jídlo shánělo těžko. A nejen tady, ale i v našem novém domově."

"Neboj, vystačím si i s mekáčem. Nebo s něčim podobným." Dodala jsem s úsměvem.

Trvalo asi ještě 15 minut, než jsme dojeli do nějakého města. Našli jsme si tu burgrárnu Carl's Jr. a šli se pořádně najíst.

Protože jsem byla unavená, tak jsem si cestou vlezla na zadní sedačky a šla se vyspat. Cesta byla dlouhá a do Gallupu jsme dorazili až za tmy.

V hotelu

Nic moc se tu nedělo. Vypadalo to úplně stejně jako včera. Přihlášení se na recepci, dojít do pokoje, vysprchovat se, zalehnout do postele a jít spát.

Ráno

Vzbudila jsem se zase dřív než Nick, ale tentokrát jsem se rozhodla, že ho taky probudim. Ale za to, že mě včera tak seřval to bude chtít nějakou pomstu. Nemusela jsem moc dlouho přemýšlet.

Doběhla jsem do koupelny, zase zpátky do pokoje pro flašku od vody, co jsem měla sebou a zase zpět k umyvadlu. Naplnila jí vodou a opatrně se přiblížila k Nickovi. Když jsem stála nad ním, usmála jsem se sama nad sebou, zhluboka se nadechla a pomalu začala překlápět flašku na něj.

Nebyla uplně plná a tak jsem jí natočila ještě víc. Už začaly padat první kapky z ní, tak jsem si dodala trochu odvahy a rychle celou flašku přetočila dnem vzhůru.

"Dop*****, ku***, co se děje ? Si někdo ze mě dělá pr*** ?" Začal strašně křičet.

Chytla strašnej výbuch smíchu, až jsem se neudržela ani na nohou. S flaškou stále v ruce, jsem se svalila na zem a nehoázně se smála.

Z pohledu Nicka

Krásně jsem si spal, když jsem najednou ucítil kapky na tváři. Říkal jsem si, že se mi to jenom zdá. Najednou se na mě ale vylilo plno studený vody. Šok.

Začal jsem nehorázně řvát: "Dop*****, ku***, co se děje ? Si někdo ze mě dělá pr*** ?"

Najednou jsem uslyšel ten sladkej smích, kterej teď ale zněl spíš zákeřně a provinile. Otočil jsem se a už jsem jí viděl, jak se na zemi svíjí v záchvatu smíchu. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ona bude tak zákeřná. Ale ta mokrá flaška jí usvědčovala z toho, že to fakt udělala.

Z toho už se nevymluví. Když se chce škádlit, má to mít. Ale pomsta bude krutá. Teďka budu dělat naštavnýho, což tedy i jsem, ale mezi tím už začnu plánovat.

Začne hra na kočku a myš. Jen se musí ukázat, kdo je tady kočkou a kdo myší.... Pomyslel jsem si. A už jsem začal křičet na Charlotte, teda vlastně na Melanie.

Tahle část podle mě zase stojí za prd, ale chtěla jsem jí přidat co nejdřív. Myslím, že zítra přidám další, protože jsem nemocná, tudíž jsem doma. Doufáš že jste spokojeni a budu moc ráda za komenty.

Btw. Díl věnuju ChristyHemmings, děkuju za krásný komentář :) <3 Vždycky mě to potěší a motivuje psát dál :)

Vuvi :)