Nothing is forever (CZ-5SOS)

29. Nevyřčené otázky

Hlavou mi začala běhat spousta otázka. Tou hlavní bylo: Co se sakra stalo včera v noci?!?

Podal mi sklenici s vodou a já jí ráda přijala. Když jsem dopila, naše pohledy se setkaly.

„Ehm." Pokusil se začít. Tázavě jsem se na něj podívala a čekala, co řekne dál. „Ehm, pamatuješ si něco ze včerejší noci?"

„Ne?" Zvedla jsem na konci hlas, abych naznačila, že si nejsem úplně jistá. Musela jsem se i já zeptat. „A ty?" Celý zrudl a stočil pohled na druhou stranu, abych mu do obličeje neviděla. To pro mě byla dostatečná odpověď. Neubránila jsem se ani další otázce: „Ta písnička... Myslel jsi vážně to, co jsi zpíval?" To už se na mě zase podíval. Pootevřel ústa, ale nedokázal ze sebe vypravit ani slovo a tak jen přikývl na souhlas.

Přiblížil se ke mně a já myslela, že mě chce políbit, ale místo toho mi otřel slzu, co mi tekla po tváři. Ani jsem si jí nevšimla. Ve vteřině jsem už brečela jako malé dítě a ani jsem vlastně nevěděla proč. Hned položil kytaru stranou a obejmul mě. Bylo mi jedno, že jediný, co se nacházelo mezi našimi těly, byla pouhá peřina. Nechtěla jsem nic víc, než zůstat v jeho objetí.

Avšak všechen ten krásný pocit a všechny otázky, co vysely ve vzduchu, rázem zmizeli, když jsme uslyšeli zvonek a následný ruch ze zdola. Naše pohledy tentokrát byli opravdu vyděšené. Nick začal hned hledat svoje oblečení a já nevěděla co dělat. Naštěstí mi hned hodil moje oblečení a pak se vypařil z pokoje. Já se jen rychle oblékla, překontrolovala, jak vypadám a seběhla dolů.

Dole na mě čekalo další překvapení. V našem obýváku teďka bylo docela plno. Po zemi hodně bordelu a okolo 10 lidí. Kromě těch 4 z naší párty a mě s Nickem tu byla ještě Tori s Lynday. To by nebyl takový problém. Ale poté jsem si všimla jich. Calum a Luke. Už jsem se chtěla rozkřičet co tu sakra dělají, ale Lynday se ujmula slova dřív.

„Ahoj Mel. Přišli jsme vás pozdravit a představit Toriiny kamarády. Tohle je Calum a tohle Luke." Ukázala na kluky. Až teď mi to došlo.

„Ahoj. Ráda vás poznávám." Podala jsem jim ruku. Sehráli jsem, že se neznáme a naštěstí než stihlo začít trapné ticho, ozval se Nick.

„Tak kdo mi pomůže v kuchyni něco připravit a kdo si vezme na starost úklid?" Zeptal se a bylo mu jasný, že se nikomu nebude chtít nic dělat. Protože vím, jak nešikovná jsem v kuchyni, odešla jsem do komory a vzala pytle na odpadky. Když jsem se vrátila, tak se všichni už tak nějak rozdělili a někdo zapnul i hudbu a hned to šlo lépe.

Po asi půl hodince jsme měli všechno hotový a šli jsme se najíst. Připravili nám lívance s javorovým sirupem a překvapivě nic nebylo spálený. Nastalo to hrozné trapné ticho a všichni raději koukali do talířů a v klidu jedli. První kdo promluvil, byl Luke, což mě ani moc nepřekvapilo.

„Takže vás 6 spolu chodí do třídy?" Ptá se.

Lynday jako první zareagovala a odpověděla: „Chodíme všichni společně do školy." Danny se toho hned chytila: „Já jako jediná chodím teprve do druháku." James se přidal: „No a já měl být už ve čtvrťáku, ale místo toho jsem znova ve třeťáku." Zakončil to Brad: „No a my ostatní jsem taky ve třeťáku."

Poté se rozběhli různé konverzace na různá témata, až v tom byl opravdu velký zmatek.

Strávili jsme krásné společné dopoledne. Na chvíli jako bych zapomněla, co se děje kolem. Jako bych zapomněla s kým tu sedím a co se v noci stalo.

Ani už nevím, jak se to přihodilo, ale najednou odbíjela 12 hodina. Všichni se rozhodli odejít do svých domovů a tak jsme je jen došli doprovodit ke dveřím. Zabouchla jsem dveře a oba jsme se vrátili do kuchyně. Nikdo neřekl ani slovo. Bála jsem se na něj i jen podívat, ale uvědomovala jsem si, že naše konverzace se neochvějně blíží.

„Mel?"

„Ano?" Odpověděla jsem roztřeseným hlasem.

„Nechceš si...promluvit....o tom?" Řekl nejistě, ale poté se na mě rozhodně podíval. A já věděl, že to tak musí být, ale nevěděla jsem jestli o tom chci mluvit právě teď.

„Nemůžeme to probrat někdy jindy Nicku? Potřebuju si to všechno probrat nejdřív sama se sebou." A můj hlas zněl mnohem přesvědčivěji, než jak jsem se cítila.

„Dobrá." Odpověděl mi asi i trochu zklamný. Zvedla jsem se a odešla k sobě od pokoje, vzala čisté věci a šla si dát sprchu. Protože tu teď opravdu potřebuju. Přemýšlela jsem i o tom že bych si zapálila, ale cigarety jsem u sebe neměla a ani jsem je neměla kde sehnat.

Zbytek dne jsme strávila v posteli a snažila se myslet na cokoliv jiného, než na něho, ale nešlo to. Proč? Zdálo se mi jako by byl stále vedle mě. To asi bylo tou voňavkou, která stále byla cítit z polštáře. Ještě víc jsme se zachumlala do peřiny a s myšlenkami na Nicka jsme usnula.

Po asi 3 týdnech dávám další díl a pokusím se sem tam přidávat, protože jsem zjistila že to stále ještě pár lidí čte, i když to bohužel není moc, ale nemůžu se divit, že ?

+Přidávám zas nějaký song na poslech - Boys like girls :)

Doufám že jste se užili Mikuláše a že neřešíte nedostatek koupených dárků k Vánocům jako já :D

Vuvi xoxo :)