Nothing is forever (CZ-5SOS)

22. Nepříjemné situace

Na začátek menší upozornění: Tahle kapitola navazjue na kapitolu 20. Kapitola 21. byla z pohledu Tori, avšak časově se tahle bude odehrávat asi ze začátku ve stejné době. Btw. Je mi jasný že vás to nezajímá, ale radši to sem píšu ;)

Ráno, zase to stejné ráno.

"Ahoj, Nicku. Dostala jsem takovej nápad. Co kdybych dneska šla do školy pěšky ? Ať tam se mnou nemusíš."

„Tak to ani náhodou !“

„Proč ? To mi nevěříš že bych do té školy došla ? Já nejsem žádná záškolačka. Většinou.“

„Prostě tě nechci pouštět samotnou. Mám za tebe nějakou zodpovědnost. A neříkej, že se zase chovám, jako bych byl tvůj rodič. Jen tě chci trochu hlídat.“

„Okay, tak už pojeďme. Ať nepřijdu pozdě.“ Nasedli jsme do auta a jeli zase ten kousek do školy.

„Ehmm, Nicku ?“ Jsem trošku nervózní, protože sem se ho nikdy neptala na osobní otázky.

„No, Mel ? Co potřebuješ ?“

„Nooo, kolik ti vlastně je ?“ Je to docela blbý, že se s ním už znám asi týden a nic o něm nevím. Počkat, týden ? Jenom ? Sakra ten čas utíká nějak pomalu…

„Proč se na to ptáš zrovna teď ?“

„Já nevím. Prostě asi jak si mi řekl, abych o tobě neříkala, že se chováš jako můj rodič. Tak kolik ?“ Začal přibržďovat, byli jsme už u školy.

„Víš co ? Promluvíme si po škole.“ Podíval se na mě pohledem, kterým jasně říkal, že teď to řešit nebudeme.

„Okay, tak po škole. A tentokrát bys mohl přijít včas.“  A vyrazila jsem na hodinu výtvarky.

„Ahoj, Elizo.“  Další hodina s ní. Odpovědi jsem se nedočkala. Budu se muset zeptat Brada co s ní je.

Tuhle dvouhodinovku jsem nakonec přežila a zbýval už jenom zeměpis s Lynday a matika s Bradem. To je příležitost, abych zjistila, co je s Elizou.

„Čauky Mel.“ Pozdravil mě Brad.

„Ahoj…“

*Na konci hodiny*

„Heej, Brade. Počkej ! Můžu se tě na něco zaptat ?“ Stihla jsem ho zastavit ještě ve třídě. Počkali jsme, až všichni odejdou.

„Copak se děje ? Chceš mi konečně říct o tom tvém boyfriendovi se kterým bydlíš ? Nebo že to není tvůj kluk a máš zájem o Tristna ?“

„Hej, hej, hej. Co to tady žvaníš ? Ne, to řešit nechci !“ Zvýšila jsem trochu hlas, ale ne moc, aby nás náhodou někdo neslyšel. „Chtěla jsem se zeptat na Elizu….“

„Co s ní ?“ Vyštěknul na mě. (Haf :D)

„Pro-promiň. Já jen se chtěla zept...“

„Ne, já se omlouvám. Neměl jsem na tebe křičet.“

„V pohodě, Brade. J-já se jen chtěla zeptat, jestli nevíš proč je na mě tak nepříjemná ? Pořád. A mě to je líto, když nevím proč.“

„Buď v klidu Mel. To je asi kvůli mně. Moc lidí to neví, ale my spolu chodíme. No a ona jednoduše trochu žárlí.“ To si ze mě dělá legraci ? A proto je tak nabroušená furt ? No, vlastně se jí nedivím. Taky bych asi byla, kdyby se kolem mého kluka začala motat nová holka.

„Aha, jejky. Tak to bych si s ní asi měla promluvit, aby věděla, že já žádná hrozba pro ní nejsem. Teda neber to špatně jo. Jsme přeci kámoši, ne ?“ Zasmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.