Nothing is forever (CZ-5SOS)

31. Návštěva

Mel

Pomalu jsem se k němu přiblížila a políbila ho. Polibek mi začal oplácet a i když jsem si byla vědoma, kolik bolesti zažil, a i když jsem cítila na tváři jeho slzy, byl to ten nejúžasnější polibek.

Když se naše rty rozdělily, brečeli jsme už oba. Chytil mě kolem pasu a přitiskl na svojí hruď. Ruce jsem mu omotala kolem krku a hlavu položila na jeho prsa. Jen jsme tam tak stáli před jeho pokojem a připadala jsem si, jako kdyby všechny starosti opadly.

Po chvíli jsem se vrátila na jeho rty. Začali jsme se posouvat zpátky do jeho pokoje, až jsme se dostali k němu do postele. Svoje ruce jsem přemístila na jeho záda pod tričko a jeho se posunuly na moje boky.

Najednou se rychle zvedl a oddálil se ode mě. „Co se děje?" Šokovaně jsem se na něj dívala. „J-já nemůžu. Takhle to nechci Mel." Říkal během toho, co ze mě lezl na postel, vedle mě. „A co tedy chceš?" Zeptala jsem se opatrně. „Tebe. Ale ne takhle. Řeknu to narovinu. Mám tě rád Mel. Jako opravdu rád." Odmlčel se a asi čekal na mojí reakci. „Já tebe taky Nicku." Nic víc jsem ze sebe nedostala.

Tori

Cal mě chytil do náruče, pořádně si mě k sobě přitáhl. Zvedla jsem oči k těm jeho, ale hned je zavřela, protože přes slzy jsem už skoro neviděla. Po chvilce jsem ucítila Calumovi rty na mých a slzy mizely v dlouhém polibku.

Když se naše rty rozdělily, už jsem nebrečela. Odtáhla jsem se od něho ještě víc a přemýšlela, co udělat dál.

Rozeběhla jsem se pro mobil, vytočila číslo šéfa a doufala, že to zvedne. „Ano?" Naštěstí to zvedl už po druhém zazvonění. „Potřebuju na pár dní volno. Lynday byste mohli třeba nechat zatím u Nicka." „Mám se vůbec ptát proč?" „Ne, moc dobře víte, že Vám prostě řeknu ‚rodinné důvody'." „Fajn. Máte týden." A položil hovor.

Ani jsem si nevšimla, že Cal už delší dobu stojí přímo za mnou. „Jedeme domů?" „Ano."

Ashton

Zbývá už jen několik hodin. Jen pár hodin a začne svatba.

„Ashi?" Uslyšel jsem povědomí hlas a otočil se. „Tori?" Přede mnou stála moje sestra. „Ahoj." Pozdravila mě a snažila se o úsměv.

„C-co tady děláš?" „Myslela jsem, že se přeci dneska ženíš, ne?" A prohlédla si mě od hlavy až k patě. „No... Jo, dneska máme svatbu." Prohodil jsem a otočil se zpátky k zrcadlu, abych si doupravil oblek a doufal jsem, že si nevšimla mého zklamaného tónu hlasu. „Kde máš nevěstu? Ráda bych jí ještě před obřadem poznala."

Tori

Dojela jsem k domu, kam mě poslal Ash. Byl opravdu velký a okolo pobíhalo spousty lidí. Zaparkovala jsem a šla dovnitř, abych jí našla.

„Slečno? Mohu Vám nějak pomoci?" Zastavila mě krásně, ale trochu uměle, vypadající žena. „Hledám nevěstu." „A kdo jste?" Na chvíli jsem se zamyslela, jestli jí to mám říct. „Já jsem sestra ženicha." Řekla jsem nakonec narovinu. Asi jsem jí tím hodně vykolejila, ale vzápětí mi ukázala cestu.

Ocitla jsem se přede dveřmi do jejího pokoje a zaklepala. „Dále." Ozvalo se a já vešla dovnitř. „Kdo jste?" Zeptala se překvapeně. „Tori." Odmlčela jsem se na moment. „Victorie Allison Irwin." Dodala jsem. „Sestra?" „Ano."

Všechny družičky, které tam s ní byly, poslala pryč. Zůstaly jsme tam jen mi dvě. „Seš mi nějak povědomá. Neviděly jsme se už někdy?" Začala jsem vyzvídat. „Nevím, je to možné." Mnula si nervózně ruce. Poté přešla ke mně a podala mi ruku. „Jmenuji se...."

Pokračování příště...

Omlouvám se, že je to zase po takové dlouhé době a taky že to není moc dlouhý. Ale zase mě to začíná trochu bavit, tak snad toho teď napíšu víc :)

Jinak napadá vás, kdo by to mohl být? Nebo myslíte že půjde o někoho úplně nového?

Znovu bych vám chtěla poděkovat, protože je naprosto neskutečné že tu máme už 15.6 K přečtení. Doufám že budete číst dál :)

Vuvi xoxo