Nothing is forever (CZ-5SOS)

30. Polibky plné slz

Zdálo se mi jako by byl stále vedle mě. To asi bylo tou voňavkou, která stále byla cítit z polštáře. Ještě víc jsme se zachumlala do peřiny a s myšlenkami na Nicka jsme usnula.

Když jsem se vzbudila, byla jsem opravdu ráda, že je už sobota. V hlavě jsem si přehrávala, co se včera stalo. Hlavně ten neukončený rozhovor s Nickem. Musím jít za ním. Pomyslela jsem si. Vstala jsem z postele a vydala se za ním jen v kraťasech a tílku, na spaní.

Lehce jsem zaťukala, abych ho případně nevzbudila. Nic. Opatrně jsem otevřela dveře a zahlédla Nicka, jak klidně spí. Je to nádherný pohled. Proklouzla jsem škvírou ve dveřích k němu do pokoje. Nechci si k němu sednout na postel, mohla bych ho tím vzbudit, a to nechci. Odejít se mi také nechce a ani stát. A tak si zatím posadím na jeho stůl. Z toho místa je na něho úžasný výhled. Jen tak tam sedím a přemýšlím. Co mu vlastně řeknu, až se vzbudí?

Už mi asi dochází čas, protože se nějak moc vrtí. Když tak na něho koukám, všímám si, že to vůbec nevypadá, že by se měl probrat. Vypadá to spíš, jako by měl nějakou noční můru. „Ne! Neee!!! Polož to, prosím! Já nechci!" Křičel a házel sebou. Rychle jsem vyskočila a rozběhla se k němu. Začala jsem s ním třást a snažila se ho probudit.

„Nicku!" Konečně se probral. Pot mu stéká po tvářích a sleduje mě svýma oříškovýma vytřeštěnýma očima. „C-co se stalo?" „Jen se ti asi něco zlého zdálo." Uklidňovala jsem ho a začala vyprávět o tom, co říkal ze spaní. Zbledl a vypadal, že se za chvilku sesype.

Několik minut jsme jen tak seděli vedle sebe a ani jeden nic neřekl. Po chvilce jsem to už ale nevydržela a zeptala se: „Chceš o tom mluvit?" Otočil se na mě a zahleděl se mi přímo do očí. „I kdybych chtěl, nemohu. Jde o pracovní záležitost." Pohled stočil k zemi, zvedl se a šel ke dveřím. „Mohla bys mě tu prosím teď nechat samotného?" Jen jsem na souhlas přikývla a zvedla se.

U dveří jsem zastavila, otočila se na něho a znovu dlouze pohlédla do jeho nádherných očí. Už ani nevím, kdy se můj mozek, nebo spíš možná moje srdce, rozhodli, že s ním chci o nás dvou mluvit. Nevím, kdy jsem nás začala vnímat jako „nás". Ale když jsem před ním tak stála, věděla jsem jistě, co chci. Jeho. Pomalu jsem se k němu přiblížila a políbila ho. Polibek mi začal oplácet a i když jsem si byla vědoma, kolik bolesti zažil, a i když jsem cítila na tváři jeho slzy, byl to ten nejúžasnější polibek.

Tori

(Poznámka: Jen pro připomenutí, kde u Tori jsme skončili)

„Victorie Alison Irwin, vezmeš si mě?" Všechny slzy, co jsem měla, se mi nahrnuly do očí a já je nemohla zastavit. Nemusela jsem přemýšlet dlouho, co řeknu.

„Ano." Navlíknul mi prstýnek a dlouze mě políbil. Poté na mě začal víc a víc lézt až jsem ležela na posteli a on nade mnou. Po chvíli už se domem ozývalo jen naše vzdychání.

Když jsme se ráno vzbudili, vstali a osprchovali, vyrazili jsme za Nickem a Mel, samozřejmě i s Lynday. Pomohli jsme trochu uklidit po jejich včerejší párty, najedli se a dlouho si povídali, než nastala chvíle času pro odchod.

Když jsme se vrátili domů a Lyn odešla do pokoje, nastal čas, dostat z Caluma co ví. (Poznámka: K lepšímu pochopení se podívejte na konec kapitoly 26 a začátek 27) „Cale? Jak je to s tím Ashtonem?" „Co myslíš, lásko?" Ptal se, jako by nevěděl, o čem mluvím. Ale on to moc dobře věděl. „Svatba? Dítě? Je to pravda? Jak se to stalo?" Valila jsme na něho otázky. „No, ono je to spíš tak, že omylem zbouchnul nějakou holku a protože chtěl zapomenout na Charlotte, tak se rozhodl, že s ní klidně zůstane. Takže se teď budou brát. To je vlastně všechno. Nic víc." Zůstala jsem v šoku a nemohla uvěřit, že by můj malý bratříček mohl udělat něco takového.

Cal mě chytil do náruče, pořádně si mě k sobě přitáhl. Zvedla jsem oči k těm jeho, ale hned je zavřela, protože přes slzy jsem už skoro neviděla. Po chvilce jsem ucítila Calumovi rty na mých a slzy mizely v dlouhém polibku.

Hey guys, mám tu další díl. Tak na začátek se omlouvám, že to není moc dlouhý, ale nějak mi to nejde psát delší, tak snad nevadí. Chci to zase trochu „okořenit" takže zas pohledy více osob. Konečně se vrátíme zase trochu k Ashtonovy, Tori a tak :)

Dále bych vás chtěla poprosit, jestli byste si nezkusili přečíst moje dva nové příběhy. Jeden je trošku ff na Divergenci, ale spíš pouze postavami, než celkovým dějem. Druhý je na téma Vánoce, kterého se budu samozřejmě tedy držet i po Vánocích :)

https://www.wattpad.com/myworks/56776754-everybodys-got-their-demons-little-divergent-ff

https://www.wattpad.com/story/57615866-time-to-christmas

To bude pro dnešek vše, doufám, že jste si užili Vánoce a že jste dostali, co jste si přáli. Do nového roku přeji jen to nejlepší a děkuju, za vaší přízeň.

Vuvi xoxo <3