Nothing is forever (CZ-5SOS)

27. Odhalení

Ash         

Rychle jsem se vydal pryč. Šel jsem sám. Vzal jsem si u ní v domě svoje věci a nasedl do auta. Luke se rozhodl tady ještě zůstat a tak i Calum. Ale já už nemohl. Nemůžu být takový kousek od Charlotte, od  mojí prolhaný sestry, od kámoše, který mi vojíždí sestru. Musím se vrátit domů. Omaha je můj domov, tam mám svojí novou rodinu. Brzo budu manželem a otcem. Nemůžu se zdržovat minulostí.

Tori

Calum mě v náručí odnesl na lavičku. Stále jsem zdrcená ze slov, které mi Ashton řekl. Slzy mi tekly proudem z očí a nešly zastavit.

Najednou jsme se všichni, já, Cal a Luke, ocitli u mě doma. Asi jsem musela vyčerpáním usnout. Ležela jsem na posteli a Cal seděl vedle mě.

„Jsi v pořádku, lásko ?“ I on vypadal zdrceně. Ashton nám toho řekl opravdu dost.

„Nevím.“ Šeptla jsem.

„J-já…“ Zasekl se na začátku věty a nevěděl jak pokračovat.

„Copak se děje Cale ?“ Jestli mi chce říct o dalších problémech tak už se asi půjdu raději zabít.

„Já, no, můžeš se posadit, prosím ?“ Začínala jsem se bát co přijde. Takhle nervózního jsem ho viděla asi jenom, když mi chtěl poprvé dát pusu. Sedla jsem si a nohy dala dolů z postele. Čekala jsem, co bude dál.

Zvednul se z postele a kleknul si na jedno koleno přede mě. Sáhnul do kapsy u tepláků a vytáhl malou modrou krabičku. Bylo mi jasný, co v ní najdu.

„Victorie Alison Irwin, vezmeš si mě ?“ Všechny slzy, co jsem měla, se mi nahrnuly do očí a já je nemohla zastavit. Nemusela jsem přemýšlet dlouho, co řeknu.

„Ano.“ Navlíknul mi prstýnek a dlouze mě políbil. Poté na mě začal víc a víc lézt až jsem ležela na posteli a on nade mnou. Po chvíli už se domem ozývalo jen naše vzdychání.

Mel

Arizona je vážně zvláštní stát. Dneska nám vyhlásili na zbytek týdne prázdniny z důvodů velkého sucha. Neříkám, že nejsem ráda. Pořád je mi tak nějak divně z toho, co se včera stalo s Trisem. Ale to znamená, že celý den musím být s Nickem. I když jsi nejsem jistá, jak moc mi to vadí. Avšak události posledních pár dní, náš kamarádský „vztah“, či jak tomu chceme říkat, dost změnili.

„Melanie, hej, poslouchej mě ! Co se s tebou děje ? Proč tu jen tak sedíš a neodpovídáš ?“

„C-co ? Promiň, jsem jen unavená a… ani nevím, jak jsem se tu vzala.“ Vůbec jsem si neuvědomila, že jsem už stihla dojít do kuchyně, posadit se a asi i nějakou dobu tady už sedět.

„Únava asi nebude tvůj jediný problém, co ? Poznám, když se někdo trápí. Tak povídej, copak se stalo ?“

„Víš Nicku, já o tom nechci mluvit, okay ?“

„Žádný „okay“ ! Nepamatuješ že jsme teď „partneři“.“ Naznačil do vzduchu uvozovky a zasmál se.

„No tak fááááájn.“ Řekla jsem co nejvíc otráveně, jak jsem mohla a doufala, že mi ten rozhovor s ním třeba odpustí. Místo toho se na mě jen podíval s výrazem já čekám a tak jsem se raději rozhodla, že to řeknu.

„Ale slib mi, že to nebudeš nijak hrotit !“ Když neodpovídal, brala jsem to jako souhlas a pokračovala. „Byla jsem venku s jedním klukem a teď jsem trochu zmatená, co se tam stalo. Spokojenej ?“ Sice jsem si myslela, že mu to řeknu, ale nedokážu to. Je těžký si to přiznat, natož to říct nahlas.

„To je vše ? Hele, nebudu teda zjišťovat, co se stalo, ale nezapomeň, že teď máme být pár. Neměla by ses s někým zaplétat. Sama sis to zavařila takhle, teď to tak musíš hrát.“ To bylo jediné, co řekl a šel se věnovat kuchyni.

Raději jsem se zase vrátila do pokoje a četla si. Takhle jsem zůstala asi 3 hodiny. Mezi tím na mě Nicky jednou zavolal, že si jde něco zařídit a pak odešel pryč.

Teď jsem zaslechla bouchnutí dveří, takže je asi zpět. Dále slyším rychlí dupot po schodech a najednou Nick rozráží dveře. „Je to pravda Melanie ?!?“ A strká mi svůj telefon před obličej. Musím si ho vzít do ruky a kus to oddálit abych to vůbec přečetla. Je to smska od neznámého čísla.

*Měl by sis tu svojí holčičku líp hlídat, je snadné se jí dostat pod sukni :*

*Doufám, že si s ní užíváš, stejně dobře jako jsem si užil já 3:D

*Zeptej se Mel, jestli by šla s námi do trojky ;)

Nemohla jsem uvěřit, že by mu někdo poslal takovéhle smsky. Ale je jasný, kdo to byl. Tristan. Teď to ale budu muset nějak vysvětlit Nickovi. A to se mi vůbec nechce.

„Takže co mi k tomu řekneš ? Kdo to byl ?“ Křičel na mě. „A nezkoušej nějaký blbí výmluvy ! Prostě mi řekni co se včera stalo !“

„Uklidni se prosím !“ Už jsem se neudržela. Nenechám na sebe takhle křičet. „Dobře, tak poslouchej. Včera jsem šla ven. S Trisem. To je ten kluk, jak ses s ním tady mlátil. No a šli jsme do parku, kde jsem už předtím byla, akorát s celou partou, která tam chodí. Myslela jsem, že tam budou, ale nebyli. Byla jsem tam jen já a Tristan. Seděli jsme v altánku a já myslela, že si chce jen povídat. Ale on se mě pokusil vojet. Já se chtěla bránit, ale jsem na to moc slabá, neměla jsem šanci.“ Už jsem brečela, když jsem to říkala. Je to hrozný, přiznat to nahlas. „Pak se tam ale objevila jedna holka. Denny, moje spolužačka. A ještě jeden kluk. Asi taky ze školy. No a on odešel. Takže se vlastně mezi námi nic nestalo.“ Už jsem nebyla ani schopná sedět na posteli, jak jsem byla brekem vysílená. Složila jsem se do klubíčka a brečela.

Nick si ke mně sednul a začal mě pomalu hladit na zádech. „Je mi to strašně líto. Líto toho co se ti stalo i toho, že jsem na tebe křičel. Promiň. Něco ti povím teď já. Měl jsem kamarádku. Byla ještě trochu mladší než ty. No, ona neměla to štěstí jako ty, nikdo jí nepomohl. Když konečně byla schopná trochu komunikovat, našli jsme způsob, aby alespoň na chvíli zapomněla, co se stalo. Chceš vědět co jsme udělali ?“

„Jo, chci.“ Už jsem nebrečela tolik, spíš jen popotahovala.

„Uspořádali jsme pořádnou chlastačku. Nikdy bych nečekal, že to zabere, ale ona se cítila v tu chvíli zase úžasně.“ A já bych nikdy nečekala, že použije termín chlastačka. Asi ho začínám kazit. Musela jsem se tomu usmát, ale Nick to vzal asi tak, že je to na tu jeho historku. „Takže souhlasíš s menší party ? Řekni si jen koho chceš pozvat a já to zařídím.“ Usmál se a mrknul na mě.

Nemusela jsem moc dlouho přemýšlet, moc lidí tu neznám. „Čtyři lidi by stačili ?“

„Určitě.“ Evidentně jsem mu udělala radost, že přistupuju na jeho léčbu.

„Takže Bradley, Eliza, Danny a James. Na příjmení se mě neptej, znám jen Bradovo.“ Dal mi pusu na čelo a odběhnul dolů. Za chvíli jsem slyšela, jak s někým mluví. Vyřizoval hodně telefonátu a pak se vrátil ke mně.

„Všichni už vědí, že mají přijít. Za hodinu a půl začíná párty. Měla by ses jít vysprchovat a upravit.“ A už zase někam odběhl. A já si raději šla umýt a nějak zkrášlit. Teď totiž vypadám jako zombie.

Takže ještě jednou se mooooooc omlouvám, že díl je až dnes, ale opravdu jsem ho prostě předtím nějak nezvládla napsat. Doufám, že se vám ale díl líbil a doufám, že tam není moc chyb. (má 1200 slov když nepočítám tenhle dodatek)

Moc všem děkuju za komentáře u předchozího dílu, strašně se mi líbili :)

A teď ještě jedno poděkování protože jsem strašně moc šťastná…. Díky vám všem mám už 8.4K reads !!!! :O Moc za to děkuju a moc děkuju i za votes (přes 600)

Okay dneska se nějak moc omlouvám a moc děkuju :D

Stay with me <3

Vuvi :)