Nothing is forever (CZ-5SOS)

3. Kino

Po té, co jsme se domluvili na srazu, jsme měla jen asi hodinu času. Což, jak určitě sami víte, není pro holku moc. Normálně bych asi ani neřešila co si vezmu na sebe a jak se namaluju, nebo co si udělám s vlasama. Ale měla jsem potřebu, nebo snad nějaké tušení, že bych se měla alespoň trochu snažit. Po dlouhém přehrabování ve skříni, jsem si nakonec vzala černý legíny a bílý tílko. Nalíčila jsem se, jak nejlíp jsem dokázala a vlasy jsem si nakonec jen lehce nakulmovala.

Brala jsem si kabelku a už jsem chtěla vyrazit, když v tom se ozval zvonek. Hned jsem otevřela a hádejte kdo stál přededveřmi ? Mikey. Ale né sám. Za ním se ještě objevil Ashton. Mikey mě hned přivítal obejmutím. To mě dost překvapilo.

"A-ahoj.... Co-co tady děláte ?"  jsem rychle vykoktala.

"No, víš, mi jsme tak hodný, jak určitě víš, a přijeli jsme tě vyzvednout." Musela jsem se začit smát, když začal řikat, že jsou tak hodní.

"Aha. A kde máte zbytek ?"

Tentokrát se ozval i Ash: "Pro ty si jeli Luke a Cal. Sejdeme se s nima u kina." "Takže nasedat a vyrážíme. Ať nepřijedeme pozdě. Máš-li ještě nějaké otázky, tak nám je řekni až v autě." Mikey byl vždycky tak milej. Ale až teď mi došlo, čím přijeli. A taky to, čím já teď odjedu. Oni si jen tak přijeli pro mě dlouhou, černou limuzínou !! No jak jinak přeci. Oni jsu ti slavní. Radši jsem už nic neříkala, vlezla si s nima do auta.

....

Celou cestu bylo mezi náma ticho, jen ti dva sem tam, mezi sebou něco promluvili. Byla jsem ráda, když jsme se konečně ocitli před kinem. Zaparkovali jsme hned vedle dalších dvou limuzín. Hádám, že patřili ostatním klukům. Nejdřív vystoupil Mikey. Pak začal vystupovat Ash, ale ještě než vystoupil tak pronesl něco, co mi ještě dlouho utkvělo v hlavě. Něco tak primitivního a přitom mi to nahánělo takovej, možná by se dalo říct strach. Strach protože jsem nevěděla co si mám o tom myslet. Strach protože jsem si vzpoměla na Mikea, jak se zatvářil, když se mě ptal na kluky.

Asi vám to bude připadat vtipný, že jsem najednou měla tolik pocitů jen z téhle věty: "Moc ti to sluší, C.C." On mi řekl C.C. Tak jak mi říkají jen kamarádi. A on ví, že tak mi říkají jen přátelé. Dřív mi tak říkal i Mikey, ale on ne. On nikdy. Pro něho jsem byla vždycky jen Charlotte. Co si mám o tom sakra myslet ? Moc mi to sluší ? Proč mi to řikal ? A proč až když odešel Mikey ? Nebo proč ne už když mě přijeli vyzvednout ? Tolik otázek mi teďka proudilo hlavou, až jsem zapoměla že mám vystoupit.

"Hééj, země volá Charlotte. Ozvi se." Stál předemnou Luke a byl asi ze mě dost pobavenej. "Čemu se tak směješ ?" "Tobě Charlotte. Nechtěla bys třeba vystoupit z toho auto a jít taky do toho kina. Za chvíli to začíná." "Jojo, už jdu. Jen jsem se na chvilku zamyslela."

Když jsme přicházeli ke kinu, všichni už tam byli. Šli jsme dovnitř a rovnou do sálu, kde měli promítat film. Popravdě jsem ani nevěla na co jdeme. Ale to je celkem jedno. Hlavně zahnat všechny ty myšlenky. Možná by to bylo snažší, kdybych neměla to "štestí" a nemusela sedět vedle Ashe.

Podívala jsem se na něj a podle jeho výrazu v obličeji usoudila, že je dost nervozní. Ale z čeho ? Přece ne ze mě. Přece ne z té nezajímavé holky, která ani není jejich fanynka. Přece né z té, která je ani nemá ráda. Sakra. Až moc přemýšlím. Film, film, film. Soustřeď se Charlotte na film. Ale jak, když sedí vedle mě ? 

To není možný. Najednou mi to docvaklo...

Tak máme tu dalši pokračování. Omluvám se, že to tak dlouho trvalo :( Snad se to bude líbit ;) Prosím vás zase o komenty a vote, ať vím, jestli mám ještě pokračvat :)

Vuvicom5SOS :)