Isamu- tučně
Kise- normálně
--------
Isamu odjel pryč a vrátil se asi až po dvou hodinách, během kterých jsem si sbalil vše, co jsem potřeboval, včetně pár věcí, které patřili mé malé sestře. Budu u něj jen dokud ji nenajdeme, potom ho donutím aby opět odešel z mého života a už se nevracel.
Pomohl jsem Kisemu s věcmi a následně vyjel do svého bytu. Pomohl bych mu s balením věcí, ale musel jsem schovat jeho fotky, nebo je alespoň přenést do jedné místnosti, do které ho nikdy nepustím. Nechci aby si o mě myslel něco špatného, i když je na to už možná trochu pozdě. ,,Pořád se bojíš tmy?" zeptal jsem se ho během jízdy a krátce se na něj podíval.
,,Věci se dost změnily od doby, co si odešel, už nejsem malé děcko." řekl jsem mu podrážděně a dál se díval z okna.
Nic jsem mu na to neřekl a jen si užíval vzpomínky na to, kdy za mnou jako malý chodil a odmítal se ode mě vzdálit byť jen na pár centimetrů, protože podle něj v té tmě něco bylo. Byl tak roztomilý, netvrdím, že teď není, ale teď mě při pohledu na něj většinou napadne něco jiného, než že je roztomilý. ,,Tak tohle je odteď tvůj pokoj." řekl jsem mu s úsměvem, když jsme došli do pokoje, který byl hned naproti tomu mému. Žiju v celkem velkém bytě, dvě ložnice, moje pracovna, obývák který je spojený s kuchyní a samozřejmě koupelna a záchod. Myslím že se tu Kisemu bude líbit a možná odtud ani nebude chtít odejít. I když mu tvrdím opak, nikdy mu nedovolím ode mě odejít, i kdybych měl naši sestru poslat do děcáku, nebo na jistou smrt.
Zůstal jsem se zaraženě dívat na místnost, která má od teď být můj pokoj. Dost se to liší od našeho domova, vše je moderně zařízené a sladěné do černobílé. U nás doma byla většina věcí z druhé ruky, na čemž nevidím nic špatného, vystačili jsme si a někdy to byly vážně hezké věci, ale tohle je celkem nezvyk. Netvrdím, že nemám rád moderní styl, ale upřímně se na takových místech necítím moc pohodlně, přijde mi to až moc neosobní, jako výstřižek z nějakého časopisu. Klasické pokoje by tak podle mě neměli vypadat, nejsem zastáncem toho, že by měl mít člověk všude bordel nebo tak, jen tvrdím, že nějaké dekorace neuškodí. Tenhle pokoj je.. prostě nudný. Ale neměl bych teď nic namítat, konec konců bych si měl vážit toho, že nemusím spát na gauči.
Všiml jsem si jeho výrazu a celkem ho i chápal, koneckonců to v domě mého dětství vždy bylo o dost barevnější a útulnější. Ale mě se takový styl líbí, většině lidem to na první pohled neřekne, jaký typ člověka jste a na čem vám záleží. Když si vzpomenu jak vypadal můj první pokoj.. všude plakáty, poházené oblečení a čas od času nějaká fotka. Má Kise nějaké naše společné fotky? Já mám jen jednu v peněžence, je na ní tak veselý..
