Isamu- tučně
Kise- normálně
--------
,,A kdybych ti pomohl jí najít?" zeptal jsem se ho nakonec, nejspíš je to jediná možnost, jak ho přimět, aby mi alespoň trochu věřil. Mohlo mě napadnout, že bude takhle vyšilovat, ale to nemění nic na tom, že mohl zůstat trochu víc v klidu.
Zarazil jsem se a zvedl k němu pohled. ,,To.. to bys udělal?" zeptal jsem se ho zaraženě a podíval se mu do očí. Za ty roky jsem skoro zapomněl, jak jeho oči vypadaly. On jen přikývl a já se uklidnil, tedy až do okamžiku, kdy jsem si uvědomil, kdo vlastně může za to, že je teď Rukia pryč.
Byl tak roztomilý, obzvlášť ty jeho malé jiskřičky v očích. Během pár vteřin se ale ony kouzelné jiskřičky z jeho očí vytratily a na jeho tváři se objevil naštvaný výraz. ,,Stalo se ně-" ani jsem to nestihl doříct, jelikož mě Kise přerušil.
,,Ty se ještě ptáš?! Je jen tvoje vina, že je teď pryč! Nebýt tebe, tak je v naprostém pořádku a nehrozí jí, že z ní někdo udělá..." nemohl jsem to ani doříct, už jen ta představa, že by se z Rukii stal někdo takový je...
,,Uklidni se ano?" pobídl jsem ho a dál ho držel ve svém objetí, musím ho nějak uklidnit... ,,Nějak ji najdeme, nemusíš se bát, navíc bude trvat nějakou dobu, než ji začnou prodávat, máme dost času." řekl jsem mu v klidu.
,,Jak se o ní nemám bát?! Uvědomuješ si vůbec, jaké to je se o někoho bát?!" zeptal jsem se ho naštvaně.
,,Ano vím. Neumíš si ani představit, jak moc jsem se o tebe bál, jsi to nejdůležitější v mém životě. Kdy už konečně pochopíš, že jsem to všechno udělal pro tebe?!"
,,Děláš si srandu?! Jo, udělal si pro mě třeba to, že si nás opustil a že je kvůli tobě moje sestra v tahu!"
,,Už jsem ti to přece vysvětloval, kdyby si nevzali ji, ublížili by tobě a to bych nepřežil. Takže se už konečně uklidni a pojď se mnou, jinak je pravděpodobnost že najdeš Rukiu naprosto vyloučena." řekl jsem mu naštvaně a on se po chvíli konečně zklidnil. ,,Tak pojď, půjdeš si sbalit věci a půjdeme ke mě, slibuju ti, že jí najdeme." ujistil jsem ho.
