Isamu- tučně
Kise- normálně
--------
Ráno jsem se probudil zavalený svým mladším bratrem, který klidně spal a spokojeně oddechoval. Sex s ním byl jednou z nejlepších věcí v mém životě, v podstatě jako skoro celý náš vztah. Kise je konečně můj, ve všech ohledech a já nemůžu být šťastnější. Chtěl jsem nám sice nachystat snídani, ale to se v danou chvíli vážně nedalo. Jak už jsem zmínil, Kise si ze mě udělal matraci a já neměl to srdce na to ho budit. Takže jsem v klidu ležel, až dokud se neprobudil.
Probudil jsem se ve hřejivém objetí a téměř okamžitě jsem se vyděšeně odtáhl a stejně vyděšeně sledoval Isamua. Vážně jsme to včera večer udělali? Chci říct... nelituju toho, jen je to... šok? Zkrátka... jedna věc je o tom přemýšlet a představovat si to a druhá, zcela rozdílná věc, je to skutečně udělat.
,,Je všechno v pořádku?" zeptal jsem se ho zaraženě a lehce vyděšeně, nelituje toho, že ne? Nemůže toho litovat. Co kdyby mě chtěl opustit a- nemůže mě opustit! Ale kdyby chtěl, co můžu udělat? Nemůžu ho tady držet násilím ačkoliv... Kdybych se nějak zbavil našeho rodinného domu, musel by se ke mě vrátit, neměl by kam jinam jít. Nebo bych ho mohl zamknout v nějaké místnosti a nedovolit mu odejít, ale co kdyby se rozhodl pro sebevraždu? To by bylo ještě horší než jeho odchod. Možná ho zdrogovat? Ale nemůžu ho nechat 24/7 zdrogovaného. Možná to udělat jen kdyby kladl odpor? Ale to je taky blbost. Třeba bych mohl zařídit, aby tu zůstal pod jistým rizikem, které by hrozilo jeho sestře? Ale to je taky hloupost, šla by do děcáku a za to by mě Kise zabil. Třeba mu zlomit nohy, aby nemohl odejít? To je totální volovina, nikdy bych mu neublížil. Tak co třeba-
,,Promiň jen.. nemůžu uvěřit, že se to vážně stalo." řekl jsem mu s nejistým úsměvem a chytil ho za ruku. ,,Ale nelituju toho." ujistil jsem ho, když jsem si všiml jeho výrazu. ,,Jen mě bolí zadek a mám pocit, že dnes nevstanu." zasmál jsem se.
/*/*/*/*/*/*/
Vítám vás u další kapitoly, další zase v pátek
