Isamu- tučně
Kise- normálně
--------
Po chvilce otevřel a mě se tak naskytl pohled na jednu z jeho nejúžasnějších podob. Vlasy měl rozcuchané a jednou rukou si mnul oko, na sobě měl jen kalhoty na spaní, takže jsem měl dokonalý výhled na jeho drobnou hruď a ploché bříško. Upřímně když o tom tak přemýšlím tak toto není zas tak roztomilé, spíše je to sexy a to mi tak trochu vadí. Tedy vadilo by mi to v případě, že by teď otevíral někomu jinému než mě. Teď mám spíš jen štěstí, že se mi ještě nezačal dělat problém v kalhotách. Ano už několikrát se mi stalo, že jsem se kvůli němu vzrušil. Ale copak já za to můžu? No do jisté míry nejspíš ano, ale může za to i ten jeho spolužák. To on ho někdy fotí i v nevhodných situacích, třeba ta fotka v šatně.. Když si všiml že za dveřmi celou dobu stojím já rychle je zabouchl. Ovšem má noha byla rychlejší a zabránila mu tím v tom, aby mě nechal stát venku.
Otevřel jsem dveře a byl připravený se podívat do očí tomu, kdo se opovážil mě vzbudit. He?! Co ten tady dělá?! Okamžitě jsem dveře zabouchl a chtěl zamknout, ale on mi v tom zabránil, protože dveře zablokoval svou nohou a následně vešel dovnitř. No to si snad dělá.. ,,Hej co tu chceš?! Zmiz odtud!" Křikl jsem na něj okamžitě a v koutku duše doufal, že vážně odejde. Prosím ať zmizí. Musím jít hledat Rukio a vážně pochybuju, že by mi s tím zrovna on pomáhal. Když si vzpomenu na to, jak nic neudělal pro její záchranu a zabránil v tom i mě.. chce se mi z něj zvracet.
,,Kise uklidni se. Neodejdu odtud, leda bys šel se mnou." řekl jsem mu v klidu a položil mu ruku na rameno.
,,Zbláznil ses?! Já s tebou nikam nepůjdu! A zmiz odtud, tohle už není tvůj domov vzpomínáš?! Před osmi lety ti nedělalo problém odejít, tak bys s tím neměl mít problém ani teď!"
Povzdechl jsem si a i přes jeho odpor si ho přitáhl do objetí, aby se alespoň trochu uklidnil. Dřív to fungovalo, tak snad bude i teď. ,,Kise jen klid, neodešel bych, kdybych nemusel.. Nechci riskovat, že ti někdo ublíží, takže pojď prosím se mnou." řekl jsem mu, když se trochu uklidnil.
,,Jít s tebou? Nechceš riskovat, že mi někdo ublíží? Děláš si srandu?! Nejvíc ze všech mi tady ubližuješ ty! Kdy už to konečně pochopíš?! Nebít tebe, tak by tu Rukia pořád byla! Pořád bych u sebe měl to jediné, na čem mi záleží! Pro mě na rozdíl od tebe rodina něco znamená! Nedovolím, aby ji někdo ublížil! Takže okamžitě vypadni, ať ji můžu jít hledat!"
***
Jak dlouhá doba uběhla od poslední kapitoly? Počkat, radši to nechci vědět.
Měla jsem jistý blok a absolutně jsem nevěděla, co s tímhle příběhem, dost dlouhou dobu jsem uvažovala i o tom, že tento příběh smažu.
No budu se snažit, aby kapitoly vycházeli častěji, konkrétně jednou týdně (pátek)
Mám už jistou představu o tom, jak příběh bude pokračovat, ale pro případ, že nastane další blok... Máte nějaké nápady/teorie co dál?
