Isamu- tučně
Kise- normálně
--------
Upřímně jsem trochu nečekal, že by doopravdy čekal, ale rozhodně jsem za to byl rád. Možná mě krapet zarazilo, že hned odešel ale... Vlastně jsem ani nevěděl, co jsem čekal. Měl bych jít za ním? Koneckonců nejsem až takový pitomec, aby mi nedošlo, proč odešel. Navíc má ten problém především kvůli mě. Takže bych mu nejspíš měl jít pomoct.
Došel jsem do koupelny, kde jsem začal řešit svůj problém. Nechci to řešit před ním, kdyby byl u mě, určitě bych se neovládl.
Ale nemyslím si, že by to byl nejlepší nápad prostě... lepší bude, když tu na něj počkám. Nakonec jsem si zase lehl a čekal na to, až se Isamu vrátí.
Vyřešil jsem svůj problém a potom, co jsem vše uklidil jsem se vrátil zpátky za ním. Už ležel, takže jsem si jen lehl vedle něj a natiskl si ho k sobě. Konec konců mi jeho postel nedávala jinou možnost, než být v takové blízkosti. Ale byl bych blázen, kdyby mi to vadilo.
Už jsem skoro spal, když se Isamu vrátil a natiskl si mě k sobě. Pousmál jsem se a natiskl se k němu. Po chvilce jsem se ale zarazil. ,,Já... nevadí ti, že jsem ti nepomohl?"
,,Jak to myslíš?" zeptal jsem se ho nechápavě a začal ho hladit ve vlasech.
,,,S tím no... s tím problémem. Neměl jsem ti spíš pomoct, když... když jsem za to vlastně mohl já?"
Sakra ta představa, že by za mnou přišel je tak kurevsky lákavá! ,,Kise, zlatíčko... Slíbil jsem ti přece, že ti dám dostatek času. Nemusíš nic takového dělat." ujistil jsem ho s úsměvem. ,,Navíc... asi bych se neovládl, kdybys mi chtěl pomoct." dodal jsem nakonec a všiml si toho, jak sebou cukl.
,,To myslíš vážně?" zeptal jsem se ho zaraženě. Takže je dobře, že jsem tam nešel.
,,Neboj, nikdy bych ti neublížil." ujistil jsem ho s úsměvem a přitáhl si ho do polibku. Konečně se ho můžu víc dotýkat a věnovat se mu i jinak. ,,Teď už by asi bylo nejlepější jít spát. Nemyslíš?" zeptal jsem se ho s úsměvem.
Jen jsem s úsměvem přikývl a po chvilce se k němu víc natiskl, než jsem usl.
/*/*/*/*/*/*/*/*/
Vítám vás u další kapitoly, další kapitola zase v pátek
