Isamu- tučně
Kise- normálně
--------
,,Takže tvrdíš, že ses naboural do kamer, ale žádný zákon si tím vlastně neporušil?" zeptal jsem se Isamua nechápavě, když se na jeho notebooku ukazovaly záznamy z kamer nedaleko hřbitova, na kterém jsem svou sestru viděl na posledy.
,,Mám v tomhle oboru známého, prostě mi je poslal." řekl jsem mu v klidu s drobným úsměvem na tváři. ,,Copak? Nechceš dopustit, aby se tvůj velký bratr dostal do vězení?" zeptal jsem se ho s úsměvem a sedl si blíž k němu.
,,To je mi upřímně jedno." řekl jsem mu v klidu a sledoval to, jak úsměv z jeho tváře zmizel. Potom jsem svou pozornost zaměřil zpátky na sledování obrazovky.
,,To bolelo." poznamenal jsem dramaticky a chytil jsem se na hrudi za místo, kde je srdce. Nechápu, proč je ke mě tak necitlivý.
,,To je mi jedno. Ale.. jsem rád za to, že mi s tím pomáháš." přiznal jsem a následně upil ze svého hrnku s čajem.
Musel jsem se nad tím pousmát, je tak roztomilý... ,,Co si takhle objednat pizzu?" zeptal jsem se ho po chvíli s úsměvem. Když jsme ještě žily společně, byla pizza tak jednou maximálně dvakrát do roka. Pamatuju si na to, jak ji Kise zbožňoval a slíbil mi, že za mě udělá všechny povinnosti, když mu dám alespoň jeden svůj kousek.
,,Pizzu?" zeptal jsem se ho krapet zaraženě a nevěřícně se na něj díval. Doma jsme si zkrátka nemohli dovolit objednávat pizzu, nebo chodit do restaurací. Co se uvařilo, to se pak jedlo minimálně ještě další den a do restaurace jsme chodily jen když měli rodiče narozeniny nebo za vysvědčení. Pizzu jsme objednávali jen když jsem měl já nebo bratr narozky.
,,Jasně, jakoukoliv budeš chtít." řekl jsem mu s úsměvem a sledoval malé jiskřičky v jeho očích. Je jako málé dítě, které vidí v obchodě svou vysněnou hračku a rodiče mu nabídnou, že mu ji koupí.
,,To myslíš vážně?" zeptal jsem se ho stále dost zaraženě. Když přikývl, nezabránil jsem úsměvu na své tváři a téměř okamžitě jsem mu podal jeho telefon s tím, ať už ji kouká objednat.
Byl tak roztomilý. ,,A jakou chceš?" zeptal jsem se ho s úsměvem.
,,Em no.. ono je víc druhů?" zeptal jsem se ho zaraženě, naši vždycky objednávali jen jeden druh. Jak mám vědět, která pizza je ta dobrá? Je vůbec nějaká špatná?
,,Jistě že je." řekl jsem mu a najel v mobilu na stránky mé oblíbené pizzerie, kde jsem následně zobrazil menu. ,,Vyber si." řekl jsem mu a mobil mu podal.
,,Ale jakmile ji objednáme, budeme pokračovat v práci." namítl jsem.
,,Jistě že ano." řekl jsem mu s úsměvem a následně už jen sledoval to, jak si prohlíží nabídku.
Prohlížel jsem si nabídku a četl si popis u názvů pizz, jejichž jména jsem neznal. Z mého prohlížení mě vyrušila příchozí zpráva, která se ukázala na obrazovce a já si ji automaticky přečetl. ,,Jaké fotky?" zeptal jsem se Isamua nechápavě.
*/*/*/*/*/*/*
Vítám vás u další kapitoly, dnes vyjde ještě jedna
