Isamu- tučně
Kise- normálně
--------
Kise nakonec odešel do svého pokoje a já uklidil to, co po nás zbylo. Na zítřejší, no vlastně už na dnešní večer bude Kise jen se mnou a nebude mě nutit hledat jeho sestru. Musím ho dostat na svou stranu, možná se na její hledání pak vykašleme, nebo ji při nejmenším šoupneme do děcáku. Nechápu, proč mu na ní tak záleží, tedy vlastně chápu, ale nechci, aby mu na ni tolik záleželo. Vím, že je to sobecké, ale chci, aby mu na mě záleželo stejně jako mě záleží na něm. Povzdechl jsem si a vydal se do své tmavě šedé kanceláře, ve které jsem se následně zamkl. Přešel jsem přes celou místnost a následně si sedl ke stolu. Poté jsem zapnul počítač a najel na konverzaci s Kiseho stalkerem, kterého jsem najal, kvůli neustálým dávkám Kiseho fotek. Jeho fotky byly po celé zdi naproti stolu i na zdi napravo ode mě. Zabil by mě, kdyby se o tomhle dozvěděl ale jaksi.. nemůžu se jich zbavit.
Ráno jsem se probudil a šel do koupelny, kde jsem následně spáchal ranní hygienu. Skoro jsem až zapomněl na to, že máme na večer plány. Ale do té doby se můžeme naplno vrhnout do hledání mé sestry. Celkem mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, že Isamu není v kuchyni. Je tu každé ráno tak jak to, že tu teď není. Možná jen ještě spí, konec konců, včera defacto dneska šel spát dýl než já. Neměl bych za ním chodit do pokoje, je to jeho soukromá věc. Nakonec jsem se rozhodl udělat snídani.
Ráno jsem se probudil ve své pracovně. Ani nevím, kdy jsem usl a jak jsem usl. No nevadí. Pověsil jsem už pár hodin vytisknuté fotky. Kolik je vůbec hodin? Sakra už je čas na snídani.. Odemkl jsem dveře a následně vyšel ven z místnosti. Byl to pro mě celkem šok, když jsem si všiml Kiseho dělajícího snídani. Potichu jsem zavřel dveře, které jsem následně zamkl.
,,Dobré ráno, vyspal ses?" zeptal jsem se Isamua, když jsem si ho všiml a otočil se na něj.
,,Ahoj, jo vlastně jo, co ty?" zeptal jsem se ho a přešel k němu.
,,Celkem to šlo, ale neměl bych na noc tolik jíst." uchechtl jsem se a pokračoval v přípravě snídaně.
,,Nevěděl jsem, že umíš vařit." poznamenal jsem s úsměvem a přejel si ho celého pohledem. Nechápu, proč musíme být bratři, kdyby jsme nebyly, možná by ani nehrozilo, že by měl něco proti. Ačkoliv vzhledem k otcově výchově.. Ale Kise otce nesnáší, určitě by mu nevadilo mít se mnou vztah, tedy až na tu část se sourozenstvím.
,,Vajíčka ještě zvládnu." poznamenal jsem s úsměvem a až potom si všiml jeho pohledu. ,,Isamu, stalo se něco?" zeptal jsem se ho nejistě a podíval se na něj.
,,Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal jsem se ho. Musím zjistit, jestli bych měl alespoň malou šanci.
/*/*/*/*/*/*/*/*/
Vítám vás u další kapitoly, snad se líbí
Jak si myslíte, že to bude pokračovat?
