Isamu- tučně
Kise- normálně
--------
Po nějaké době Kise přišel a ani se mi nepodíval do očí. Je to jisté, definitivně jsem to mezi námi pokazil a už se nedá nic dělat..
Po spáchání hygieny jsem se spolu s naprostým zmatkem ve své hlavě vrátil do kuchyně, kde už stál Isamu. Uhnul jsem pohledem a bez jediného slova si sedl ke stolu. Nechápu jak jsem mohl v koupelně myslet zrovna na vztah mezi námi. Vždyť i ta samotná myšlenka je naprosto absurdní.
,,Kise já.. dobrou chuť." řekl jsem mu nakonec a položil před něj talíř.
,,Děkuju." řekl jsem mu s úsměvem a kouknul na něj, chyba. Téměř okamžitě jsem si vybavil spoustu nevhodných představ, na které jsem dneska ráno v koupelně myslel a já byl nucen uhnout pohledem. Zase jsem na to myslel...
Pousmál jsem se a myslel si, že už je to mezi námi zase na dobré cestě a on přestal řešit to, co jsem ráno v posteli udělal. Mé očekávání se ale ve vteřině rozpadlo, když zase uhnul pohledem. Ale tak hezky se u toho červenal.. Kdyby to mezi námi teď nebylo tak nahnuté, dotkl bych se ho. Třeba ho jen pohladil po tváři nebo ve vlasech..
Jak můžu na takové věci vůbec myslet? S Isamuem nikdy nic mít nebudu! Je zcela vyloučené, aby mezi námi byl jakýkoliv romantický vztah, ale.. když se nad tím tak trochu zamyslím, nějaká jeho gesta chvílemi vážně působí, jako by se mnou chtěl mít něco víc. Ale takhle se choval vždycky, co si tak vzpomínám. Možná se jen snaží o to, aby to mezi námi bylo stejné jako dřív.
Během celé snídaně jsme spolu nepromluvily a to v podstatě celý zbytek dne. Několikrát jsem se snažil nějak zahájit konverzaci, ale vždy bez úspěchu. Kise v podstatě pokaždé uhnul pohledem a krapet zrudnul. Vypadal u toho vždy tak kouzelně a já měl nutkání k němu dojít a dotknout se ho.
Po večeři jsem se opět vydal do svého pokoje a sedl si ke stolu, načež jsem si začal číst knihu, kterou jsem měl na stole položenou už pár dní.
S povzdechem jsem sklidil ze stolu a následně se vydal do své pracovny. Chvíli jsem sice přemýšlel, jestli by nebylo výhodné jít za Kisem, ale upřímně pochybuju o tom, že by mě teď chtěl vidět..
Po nějaké době jsem knihu zabouchl, jelikož jak jsem se snažil jakkoliv, stejně jsem se nedokázal soustředit na jednotlivá slova, která se ve knize psali. Nakonec jsem to tedy vzdal a šel si lehnout.
/*/*/*/*/*/
Vítám vás u další kapitoly, snad se líbila, jak si myslíte, že to bude pokračovat?
