Isamu- tučně
Kise- normálně
--------
,,Jak.. jak to myslíš v nemocnici?" zeptal jsem se Isamua zaraženě se slzami v očích. Měl.. měl ji přece přivést, slíbil mi, že ji přivede ale.. ale teď je v nemocnici a Isamu.. slíbil že ji zachrání a teď...
,,Byla to nehoda ano? Jednoho z nich jsme přehlédli a než jsme stačily něco udělat tak... Mrzí mě to Kise, ale bude v pořádku. Teď už je v bezpečí a to je hlavní ne?" zeptal jsem se ho starostlivě.
,,To.. to máš asi pravdu.." uznal jsem zamyšleně. Je dobře, že je v bezpečí, jen mě mrzí, že ještě přesně nevím, co se jí stalo, ale dobře. Isamu mi brzy určitě řekne nějaké bližší detaily o tom, co se stalo.
,,Jen klid, co kdyby jsme si teď dali něco k jídlu, abys na to přestal myslet." řekl jsem mu a pohladil ho po tváři.
,,To... to zní dobře tak... tak pojď, půjdeme se najíst." řekl jsem mu a odstoupil od něj.
,,A na co máš chuť?" zeptal jsem se ho s úsměvem, i když jsem byl krapet zklamaný z toho, že ode mě odstoupil.
,,Já.. vlastně jsem vařil. Myslel jsem, že bude oslava ale teď.. no asi to bude jen obyčejná večeře.."
,,Žádná večeře s tebou není obyčejná." ujistil jsem ho s úsměvem a radši mu šel pomoct nandat, protože nepůsobil, že je ve stavu, kdy by to zvládl. Dobrou zprávou je, že dnes večer dost možná bude spát u mě v pokoji, což je jedna z nejlepších věcí, které se nám zatím mohlo stát.
Upřímně se mi moc díky mým rozklepaným rukám nepovedlo nandat jídlo bez toho, aniž bych ho málem neshodil na zem, takže to nakonec Isamu musel nandat za mě, ale to hádám nevadí. Společně jsme se najedli, i když já toho moc nesnědl, ale nevadí. ,,Ty Isamu.." oslovil jsem ho potichu, když odnášel talíře do kuchyně.
,,Ano?" zeptal jsem se ho s úsměvem a odložil nádobí, načež jsem se vrátil zpátky k němu. Vypadal celkem roztomile, i když on tak vypadá v podstatě vždycky.
,,Mohl bych dneska spát u tebe?" zeptal jsem se ho opatrně, nevím, jestli mu to posledně nevadilo, ale na druhou stranu říkal, že u něj můžu spát kdykoliv budu chtít takže by mu to asi nemělo vadit.
,,Jistě že můžeš." řekl jsem mu s úsměvem a vrátil se zpátky k němu. ,,Klidně si už běž lehnout, za chvilku přijdu. Ještě si skočím do sprchy." řekl jsem mu s úsměvem. Klidně by se mohl přidat, ale to se asi jen tak nestane...
/*/*/*/*/*/
Vítám vás u další kapitoly
