11

1.1K 53 8
                                    

Isamu- tučně
Kise- normálně
--------

Vešel jsem na balkon a s drobným úsměvem na tváři sledoval svého mladšího bratra, který v klidu seděl v jednom z křesel a sledoval, co se před ním děje. Neřekl bych, že si mě vůbec všiml. Chvíli jsem ho jen sledoval a následně došel za něj a chvíli se díval směrem, jakým se díval i on. Musím ale přiznat, že jsem pohledem zabloudil zpátky k němu. ,,Mělo mě napadnout, že budeš tady." řekl jsem mu s úsměvem a položil mu ruku na rameno.

Užíval jsem si výhled a byl rád za to, že mě nikdo neruší. V tom mě ale vyrušil můj prokletý bratr Isamu, kterého jsem se lekl tak, že jsem sebou cukl a značnou část obsahu hrnku na sebe vylil. Odložil jsem skoro prázdný hrnek na stolek a snažil se nezačít vyšilovat z toho, že jsem na sebe vylil horký čaj.

,,Jsi v pořádku?" zeptal jsem se ho zaraženě a zároveň krapet vyděšeně, nenapadlo mě, že se lekne. ,,Pojď, musíme to schladit." řekl jsem mu a chytil ho za ruku, načež jsem i s ním šel zpátky do bytu.

,,Jsem v pohodě." řekl jsem mu, ale ani tak se nebránil tomu, že mě za sebou táhl do bytu.  Pálilo to, to ano, ale čaj už nebyl vařící, takže se to dalo přežít. Společně jsme došli až do koupelny, kde jsem si dal ruce pod studenou vodu. 

,,Budeš si muset sundat triko." řekl jsem mu a sám ho chytil za lem jeho trika, abych mu ho mohl sundat.

,,Hej, zvládnu to sám, nepotřebuju tě k tomu." řekl jsem mu a odstoupil od něj. 

,,Jen jsem ti chtěl pomoct." řekl jsem mu s úsměvem a dal ruce nad hlavu v gestu, že se vzdávám.

,,Už si mi pomohl, takže můžeš odejít." řekl jsem mu, vážně se před ním nechci svlékat..

,,Ale notak, jsme oba kluci a navíc jsi můj bratr. Nechápu proč se stydíš, viděl jsem tě i nahého." pokrčil jsem rameny s drobným úsměvem na tváři.

,,To jsme byly děti!" namítl jsem okamžitě a mírně zrudl. 

To není tak úplně pravda, tedy je to pravda, ale mám ve své sbírce jeho fotek i pár ze sprchy. ,,Nemusíš se stydět, bude to jen triko." řekl jsem mu a přešel k němu.

,,Fajn.." souhlasil jsem nakonec. Koneckonců jsme bratři a není to nic vážného. Nakonec jsem si tedy krapet nejistě přetáhl triko přes hlavu a čekal, co se stane dál. 

,,Posaď se, nemusíš se bát, není to vážné." řekl jsem mu poté, co jsem pár vteřin jen pohledem hypnotizoval jeho tělo. Následně jsem namočil jeden z ručníků a klekl si před Kiseho, který už seděl na okraji vany. Následně jsem mu začal opatrně ošetřovat drobnou spáleninu, kterou horká voda způsobila.


/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/

Tak zase v pátek, snad se kapitola líbila

JehoKde žijí příběhy. Začni objevovat