Isamu- tučně
Kise- normálně
--------
Poslední dveře se nachází kousek od lednice. Rozhodl jsem se, že se na to Isamua potom zeptám. Teď bych si ale radši měl vše vybalit. Vyskládal jsem si oblečení do skříně a rovnou zapojil nabíječku na mobil do zásuvky vedle postele. Potom jsem vyšel z pokoje.
Po nějaké době jsem dodělal jídlo a šel za Kisem, který už ale vycházel z pokoje. ,,Už sis vybalil?" zeptal jsem se ho s úsměvem a on přikývl. ,,Dobře, pojď se najíst." pobídl jsem ho s úsměvem a následně odnesl talíře plné jídla na stůl.
Sedl jsem si ke stolu a po chvíli už jsem se pustil do jídla. Překvapivě se mu to i povedlo, nevěděl jsem, že umí takhle vařit. ,,Bylo to výborný." řekl jsem mu s úsměvem, když jsem dojedl.
,,To jsem rád." řekl jsem mu s úsměvem. Je tak roztomilý když se usmívá. Následně jsem vstal od stolu a šel odnést talíře.
Vstal jsem od stolu a šel zjistit, kam vedou jaké dveře. Jako první jsem šel zjistit, kam vedou ty dveře vedle mého pokoje. Koupelna, přesně jak jsem si myslel. Následně jsem otevřel dveře naproti mému pokoji. První čeho jsem si všiml byla manželská postel, takže má pokoj hned tady. Dobře. Nechtěl jsem mu prohledávat jeho pokoj a tak jsem dveře hned zavřel. Následně jsem se šel podívat co je za dveřmi na druhé straně stolu.
Dal jsem špinavé nádobí do myčky a následně ji pustil. Potom jsem se chtěl vydat do Kiseho pokoje, ale všiml jsem si, že místo toho aby šel do pokoje prohledával byt. Téměř okamžitě jsem se vydal ke dveřím vedoucích do mé řekněme pracovny, u kterých Kise stál a chtěl otevřít dveře. Chytil jsem ho za zápěstí a zabránil mu tak v jejich otevření.
Chtěl jsem otevřít dveře, ale vyrušil mě Isamu, který chytil mé zápěstí. ,,Hej co to děláš?" zeptal jsem se ho, když jsem překonal mírný šok z toho, jak rychle se sem dostal bez toho, abych si ho všiml.
,,Je to jen moje kancelář, nechci aby si tam chodil." řekl jsem mu jednoduše a jeho zápěstí pustil. Nemůže vidět co tam je, je tam tolik jeho fotek, že by mě nenáviděl ještě víc než doteď.
,,Em dobře jak chceš, stejně mě to nezajímá." zalhal jsem a následně se vydal zjistit kam vedou poslední dveře. On tu má balkon? Páni, je tu nádherný výhled. Byly tu i dvě venkovní křesla a menší stolek. Téměř okamžitě jsem si do jednoho z křesel sedl a s drobným úsměvem sledoval nebe.
Šel jsem za ním a musel jsem se nad tím co udělal pousmát. Vždycky měl rád nebe. Pamatuju si, jak jako malý básnil o tom, že seženeme horkovzdušný balón a poletíme někam pryč.
