Isamu- tučně
Kise- normálně
--------
,,O čem to mluvíš?" zeptal jsem se ho nechápavě. Určitě o těch fotkách neví.. Vzal jsem si od něj svůj mobil a najel na zprávy. Do háje proč píše zrovna teď?! Přečetl jsem si zprávu a doufal, že nenapsal nic konkrétního. K mému štěstí se tam psalo jen to, že mi dneska pošle další fotky, naštěstí tam nic jiného nepsal. ,,Jo tohle, jeden kámoš se přihlásil do fotografické soutěže a nemůže se rozhodnout, jakou fotku tam poslat. Už sis vybral pizzu?" zeptal jsem se ho, abych odvedl téma od své primitivní lži.
Fotografická soutěž? No dobře, nebudu to řešit. ,,Tu druhou, název už nevím." řekl jsem mu a následně se vrátil ke sledování záznamů z kamer, na kterých bylo vidět auto, které odvezlo mou sestru.
,,Budeš chtít ještě nějakou?" zeptal jsem se ho a začal přemýšlet, jakou si objednám já. Nakonec to dopadlo tak, že jsem objednal čtyři pizzy. Vrátily jsme se k hledání jeho sestry z čehož nás po nějaké době vyrušil zvonek. ,,Dojdu tam." řekl jsem mu a následně se i s peněženkou vydal ke dveřím. Převzal jsem pizzu a zaplatil ji. Následně jsem se vydal ke konferenčnímu stolku, na který jsem krabice s pizzou položil. Za normálních okolností bych krabice položil na jídelní stůl, ale tam aktuálně probíhalo naše provizorní vyšetřování. ,,Pojď se najíst." řekl jsem mu s úsměvem a ještě došel do lednice pro něco k pití, které jsem nám následně nalil.
Jen jsem přikývl a dál sledoval záznamy. Po chvíli jsem je ale pozastavil a vydal se ke gauči, na který jsem se následně posadil a začal postupně otevřel všechny čtyři krabice s pizzou. Nikdy jsme jich neobjednali tolik najednou. Chvilku jsem je jen zaujatě sledoval, než jsem si kousek vzal a začal jíst.
,,To na mě ani nepočkáš?" zeptal jsem se ho na oko dotčeně s úsměvem na tváři a následně si sedl vedle něj.
,,Promiň.." zamumlal jsem a následně pokračoval v jezení salámové pizzy. Ještě tu byla šunková, nějaká pálivá a sýrová. Nepamatuju si přesné názvy. Isamu nakonec pustil film a tak jsme jedli pizzu a sledovali děj odehrávající se na obrazovce. Tedy sledovali... spíš jsme si povídali a bojovali o kousky pizzy. Celkem mi to připomíná dětství, kdy jsme spolu zápasily o kousek pizzy a já většinou vyhrál. Tedy spíš mě Isamu vyhrát nechal, ale na mou obranu jsem za něj pak umýval nádobí.
Byl tak roztomilý a ani nepůsobil, že by si teď lámal hlavu nad jeho sestrou nebo přemýšlel nad tím, jak moc mě nenávidí. Nakonec jsme až na pár kousků snědli všechny pizzy a následně si ještě nějakou dobu povídali. Celkem mě zarazilo, ale zároveň potěšilo to, jak mi vyprávěl o všem, co se mu za poslední roky dělo. To jak byl šťastný, když otec zmizel, to jak se od té doby s radostí vracel domů, to jak šel se školou do kina, to jak se pokoušel vařit sám a následně se snažil po té katastrofě uklidit kuchyň dřív, než se mamka vrátí z práce, to jak si našel brigádu a několik týdnů venčil hromadu psů, to jak se neúspěšně snažil přesvědčit mamku o tom, že pořídit si domů malé kachňátko je skvělý nápad, protože kachny jsou dle jeho názoru neuvěřitelně multifunkční...
Nakonec jsem se kolem půlnoci nebo jedné ráno vydal do pokoje a převlékl se do věcí na spaní. Ta pizza byla výborná, ale jsem přecpaný... Lehl jsem si do postele a po poměrně krátké chvilce usl.
