MALLORY SAYS HAPPY BIRTHDAY | kth ✔

41

Mallory přestávala rozumět tomu, co se děje. Respektive, nedokázala pochopit efekt, který na ni Taehyung podle všeho má. 

Jimin má narozeniny. Pojď tam se mnou, prosím. 

Jasně, kdyby jí to řekl kdokoli jiný, zůstala by doma a ani by ji nenapadlo přemýšlet nad tím, že by souhlasila. Jenže jí to řekl Taehyung a ona jednoduše šla. Netušila však, že toho začne velmi brzo litovat.

Tentokrát se před pohledy druhých skrýt nedokázala, stejně tak jako je ignorovat.

Jimin byl v kolektivu vždycky oblíbený, proto ji nepřekvapilo množství lidí, které se na jeho narozeninovou oslavu dostavilo, ale je to přesně tak, jak si i ostatně myslela-lidé nezapomínají. 

Snažila se to ignorovat, už jenom kvůli Taehyungovi, který se očividně dobře bavil, a který tak měl pochopitelně i dobrou náladu. Ostatně, jsou to narozeniny jeho nejlepšího kamaráda.

Jenže. 

Koukni. To je ona. 

Kdo?

No ta co se chtěla zabít přece.

Fakt? No jo. Jasně, už ji poznávám. Jak, že se vlastně jmenuje?

To je jedno. Nechápu, co tady chce, chudinka.

Ano, lidi doopravdy nezapomínají.

"Promiň," zamumlala směrem k Taehyungovi, načež se bez nějakého čekání dala na rychlý odchod. Možná spíš útěk.

Nechtěla totiž slyšet nic dalšího, protože si moc dobře byla vědomá toho, že ji za to, co udělala, ostatní odsuzují. Dívali se na ni skrz prsty, se znechucením. Všechna ta bolest, všechny pocity, jimž nerozuměla, nechuť, beznaděj to všechno se jí najednou vracelo a umocňoval to pouze fakt, že si ji někdo, kdosi, naprosto cizí dovolil soudit za její problémy, které tehdy bohužel byly větší a silnější, než ona sama.

Nechápala, že ji to během pár vteřin tak hrozně vzalo.

"Mallory, počkej!"