42

47 11 0

od melodramatic_fool_

od melodramatic_fool_

Nechtěla s ním mluvit, teď doopravdy ne.

"Všechno je v pohodě," ujistila ho tak. "Dej mi deset minut, vrátím se."

"Ne, vidím, že v pohodě není vůbec nic a ty už určitě ne, takže nikam nejdu" namítal však.

"Prosím, potřebuju být jen chvíli sama. Běž, než nás spolu takhle někdo uvidí."

"Je mi to jedno. Navíc, vevnitř nás spolu vidělo už dost lidí. A hlavně na tom přece vůbec nezáleží. Ať si každý myslí a říká, co chce, není to důležitý."

"Ne, ty tomu nerozumíš-." Chtěla mu vysvětlit, že na tom tedy sakra záleží, že to nemůže brát jen tak, když o ní lidi mluví způsobem, kterým mluví, ale nenechal ji.

"Mallory, vím to," skočil jí do řeči. "Neříkám, že to chápu a že je mi to snad ukradený, vůbec ne. Ale znám tě. Myslím si, že ano. Určitě tě znám o dost víc, než všichni ti, co jsou teď vevnitř."

Věděl to.

Mallory netušila, jestli se jí ulevilo, nebo spíš naopak.

"Tae..."

Jo, panikařila.

Hlas měla podivně přiškrcený a na hrudi se jí usadil tíživý pocit.

Taehyung si povzdechl, ale vzápětí jí věnoval konejšivý úsměv. Nechtěl ji ještě víc stresovat.

"Je to dobrý, mh? Pojď ke mně."

Mallory se nechala obejmout. A bylo to fajn. Mnohem víc než fajn. Rozhodně nebyla zvyklá na častý fyzický kontakt, ale teď jí to nevadilo. Všehovšudy by to jen tak někomu nedovolila.

Co se to s ní do háje děje?