51

42 12 0

od melodramatic_fool_

od melodramatic_fool_

Vrátila se domů až na večer. Hlavu měla úplně přeplněnou nejrůznějšími myšlenkami a ano byla z toho trochu mimo. Netušila však, jestli v dobrém nebo špatném slova smyslu.

Nikdo nebyl doma.

Připravila si malou večeři a i s ní se vydala do svého pokoje.

Pořád se topila v nejrůznějších myšlenkách. A byla to jeho vina.

Nakonec nemohla jinak a tu krabici, kterou zbaběle schovávala pod postelí, vyndala. S těžkým pocitem na hrudi pak sledovala její obsah.

Léky. Léky, které nebrala, ale měla by. A bylo jich dost. Nechala si je předepisovat, aby všem zavřela pusu a aby si mysleli, že dělá přesně tak, jak si všichni, co do toho mluví, přejí.

Měla strach.

Nejen kvůli tomu, co se stalo, ale tak nějak celkově. Změnil by se její život k lepšímu, kdyby i ona užívala svá antidepresiva, jak by měla? Jenže chtěla by tak vůbec skončit? A byla pak někdy schopná fungovat bez nich?

Z přemýšlení ji vytrhl její mobil.

"Co se děje? Viděli jsme se před dvěma hodinami," nechápala, protože to byl Taehyung, kdo jí najednou volal.

"Já vím," odpověděl.

"Tak co?" Pousmála se.

"Co teď děláš?"

"No, nic moc zajímavého."

Nějak jí to celé nesedělo, ale i on byl z nějakého důvodu podezřívavý.

"Vážně? Já vím, že to asi vyzní divně, no... Měl jsem takový zvláštní pocit? Nepřišla jsi mi úplně v pohodě, když jsi odcházela, ale nechtěl jsem se hned vyptávat, bylo toho dost. Každopádně mi to nakonec nedalo, a tak jsem se zavolal."

"Aha."

"Bože, mám pravdu, že jo? Něco se děje."

"Ne, vůbec nic se neděje. Jen bych asi potřebovala s něčím poradit."

"Jasně. O co jde?"