"Proč jsi chtěl, abych sem přišla?"

Nebylo to tak, že by se Mallory nudila nebo něco podobného, jen... nechápala, jak ho to mohlo napadnout.

"Prvně to bylo, když jsi se ve škole dívala na tu nástěnku. Věř, vypadala jsi dost nešťastně. A pak... nedalo mi a trochu jsem se pozeptal."

Nemusela se ptát koho. A rozhodně se jí to zjištění nelíbilo. 

"Nemyslím si, že by měl z jeho pozice právo ti na cokoli o mně odpovídat," namítla. "A ty ses neměl ptát."

"Proč ne?"

"Soukromí."

"Neptal jsem se... na nic konkrétního. Teda vlastně jo, ale nebylo to, co by to tvoje soukromí zasahovalo."

"Bereš to snad na lehkou váhu?" Pozdvihla obočí.

"Vůbec ne. Jen se podle mě nestalo nic tak hrozného. Nebo jsi se nebavila?"

"No... tahle horká čokoláda to zachránila." Pousmála se, protože jo, lepší horkou čokoládu nejspíš nikdy neměla, ale... "Není to tak, že bych neměla psaní ráda a pro jistotu se ani nebudu ptát na to, jak jsi si to se mnou mohl takhle spojit, jelikož jsem si dobře vědoma toho, že jsem nikomu nic neřekla, jenže... je mi z toho úzko a nemyslím si, že bych zvládla přednesy druhých poslouchat."

"Až na tolik vážně to vnímáš? Je to přece abstraktní."

"Ale taky to nemusí být pravidlem."

MALLORY SAYS HAPPY BIRTHDAY | kth  ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat