Její návštěvy u školního poradce se chtě nechtě staly pravidelnými. A stejně pravidelně, jako tam chodívala, tak i pravidelně potkávala jeho. Podle všeho měl sezení hned po ní a v onu dobu, kdy odcházela, se střídali.

Občas se s ní sice snažil prohodit pár slov, ale ona si kromě vzájemného pozdravení držela dostatečný odstup a nehodlala na tom nic měnit. A možná by to tak i dodržovala nadále, kdyby nenastal moment, který všechna její přesvědčení v dané situaci pohřbil.

"Děje se něco?" optala se, jakmile vyšla z kanceláře školního poradce a spatřila ho.

Horlivě hledal něco ve svém batohu a Mallory moc dobře viděla, jak se mu klepaly ruce. Zničehonic však tašku odhodil, zaklonil hlavu a opřel si ji o stěnu za sebou. Snažil se zhluboka dýchat, ale jen sípal a po tvářích mu steklo pár zbloudilých slz.

Mallory velmi rychle pochopila, co byla ta věc, jež hledal, a tak se bez váhání dala do prohledávání jeho batohu sama.

Netrvalo dlouho a inhalátor se jí přece jen podařilo objevit. On to nejspíš v návalu neočekávané paniky nebyl schopný zvládnout a Mallory se tomu ani nedivila.

Nemohl se pořádně nadechnout.

Viděla úlevu v jeho tváři, jakmile mi inhalátor podala a k jejímu překvapení ji pocítila i ona sama.

MALLORY SAYS HAPPY BIRTHDAY | kth  ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat