MALLORY SAYS HAPPY BIRTHDAY | kth ✔

62

Věděla, že mohla dopadnout mnohem hůř. Jimin doopravdy přišel za minutu dvanáct. Vyvázla z toho celého jak nejlépe to šlo, i přestože si to dlouhou dobu neuvědomovala a už vůbec si toho nijak nevážila.

Mallory doopravdy nevěřila, že by jí někdy mohlo být líp. Že by se mohla zbavit všech podivných myšlenek a nechuti naprosto ke všemu. Bylo to unavující, ale kdykoli se chtěla pohnout dopředu, nešlo to. Nevěděla jak.

Občas se totiž zmínila, že nemá úplně nejlepší náladu, že je jí nějak zvláštně, že úplně nerozumí tomu, co se s ní děje a že si zkrátka nezvládne poradit. Tehdy však její slova nebral nikdo vážně.

Byla zmatená a netušila, že by to ve skutečnosti mohlo znamenat závažný problém, který nakonec neunese. Nikdo v jejím okolí její stavy nebral vážně. Ani u své rodiny nenašla pochopení. Ve výsledku bylo zbytečné se snažit o čemkoli mluvit. Měla to všechno v sobě a jen se to kupilo a kupilo, až toho v jeden moment bylo příliš.

Nezvládla to. Cítila se omezená naprosto ve všech ohledech běžného života. Bylo těžké vstávat a ještě složitější bylo udržet se na nohou. Jídlo nepotřebovala. Na nic se netěšila. Neměla z ničeho radost. Stala se apatickou zcela ke všemu. A pak se to zničehonic střídalo. V další chvíli toho zase bylo až moc. Náhlá vlna emocí. Jednání bez rozmyslu.

V jeden moment necítila vůbec nic, v druhý zase neúnosně příliš.

Ta první varianta však pro ni byla lepší. A proto si ji i zvolila.