MALLORY SAYS HAPPY BIRTHDAY | kth ✔

70

"Je tady fakt nádherně."

Ticho. Nikde nikdo. Jen oni dva a dokonalá samota. A ještě k tomu to počasí. Bylo vážně hezky.

"To teda. Je škoda, že je to tak daleko a nemůžeme sem s rodiči jezdit často. Ale dokud žili prarodiče, byl jsem tu aspoň na každé prázdniny. Vážně to tady mám nejradši. A teď jsi tu se mnou ty. Asi nemůžu být šťastnější."

Mallory dobrou chvíli mlčela, no nakonec se přece jen odhodlala a promluvila.

"Taky jsem šťastná. A popravdě, myslela jsem si, že už to takhle nikdy nebude, ani jsem si v to neodvažovala doufat. Děkuju. Nevzdal jsi to se mnou. Bez tebe bych na tom dnes určitě nebyla tak dobře."

"Chceš mě dojmout? Daří se ti to."

"Jenom chci, aby jsi to věděl. Vím, že to moc neumím dávat najevo, ale opravdu mi na tobě záleží."

"Ty jsi rozkošná. Ale vždycky můžeš vyzkoušet i něco jiného než jen slova, aby jsi mi ukázala, že mě máš ráda."

"Je mi naprosto jasné, že by se ti to zamlouvalo."

"Nestěžoval bych si. Takže co?" Začal na ni dělat oči. "Ani jedna malá pusa? No tak. Přece nebudeš lakomá."

Mallory se nenechala přemlouvat, přestože věděla, že to jen u jedné malé pusy neskončí, no ani ona neměla v úmyslu si nějak stěžovat.

Vždyť jsou to opravdu jen oni dva.