MALLORY SAYS HAPPY BIRTHDAY | kth ✔

21

"Vyhýbáš se mi."

Nemohla nic namítat, protože dělala přesně to, co říkal.

"Ignoruješ mě."

Mallory i dál zůstávala zticha.

"Proč?"

"Pokusila jsem se tě varovat," zamumlala. "Jenže ty se pořád snažíš. I přes tohle všechno. Nechápeš, že ti vůbec za nic nestojím?"

"Takhle o sobě nemluv. A jak můžeš vědět, za co mi stojíš a za co ne? Přestaň od sebe ostatní odhánět."

"Ostatní? Pokud jsi si nevšiml, tak je to právě naopak, všichni se vyhýbají mně. A chci, aby to tak bylo i dál. Mrzí mě, že se k tobě takhle chovám, když jsi na mě pořád jen milý, ale nejde to. Pochop to, prosím."

Jenže to nechápal a nejspíš ani nechtěl. Šel s ní až do knihovny, kde si plánovala dělat úkoly a oxidoval u jejího stolu, snad jako by si myslel, že svou přítomností změní její názor. Akorát v ní vyvolával výčitky. A cítila se ještě hůř, než když se jej snažila odbýt poprvé.

Rozčilovalo ji to.

"Taehyungu, prosím... Copak nechápeš, že prostě potřebuju nějaký prostor?"