56

53 13 3

od melodramatic_fool_

od melodramatic_fool_

Taehyung po tom všem, co mu řekla, vypadal dost rozhozeně.

Nic neříkal, ani se na ni nedíval.

Vlastně se mu příliš nedivila.

Jenže Mallory už musela s pravdou ven. Musela mu povědět, co se stalo. Co tenkrát udělala. Nemohla před ním dál mlčet.

Nijak se jí ale neulevilo. Spíš naopak. Když ho teď viděla, ani to jinak nešlo. Co však taky čekala? Rozhodně to nebyla slova pochopení nebo prázdného ujišťování, že je všechno v pohodě.

Protože nebylo a není.

Ale potřebovala od něj slyšet aspoň něco. Cokoli. I kdyby na ni měl být naštvaný, nadávat jí, bylo by to mnohem lepší, než tohle jeho trýznivé mlčení a

No nakonec se přece jen dočkala.

"Jsi pitomá," zamumlal. "Strašně moc."

Tentokrát pro změnu mlčela ona. Radši.

"Jak jsi vůbec mohla? Jak tě to mohlo napadnout? Na tvé narozeniny? A co všechny ty věci okolo?"

"Byla jsem trochu teatrální," řekla tiše.

"Ne, byla jsi úplně pitomá. Měl bych pro to i jiný slova, ale nechci tě teď zbytečně stresovat, nebo aby jsi se kvůli mně cítila jakkoli špatně."

"No asi bych si to zasloužila."

"Ne, to ne," namítl s pokroucením hlavy. "I když si to možná nechám na později. Teď tě chci hlavně obejmout."

Pevně ji držel, zatímco vedle sebe leželi a Mallory už to nezvládla, nějak to na ni celé dopadlo a brečela.

"Je líp. Bude. Slibuju. Ale klidně plakej, když se ti uleví, tak jo."