MALLORY SAYS HAPPY BIRTHDAY | kth ✔

19

"Mrzí mě to," přiznala. Nečekala, že to udělá, ale stalo se tak. Nikdy si nepomyslela, že by ji to mohlo až tak moc trápit, že by o tom začala nahlas mluvit.

"To je pochopitelné. Ale vedeš si dobře, Mallory."

Mallory však nesouhlasně pokroutila hlavou. "Občas mě hrozně děsí jít mezi lidi, jít do školy. Říkám si, že mi vlastně může být úplně jedno, že se na mě dívají a vědí, je to můj život, jednou odejdu a už je neuvidím, ale... Není to lehký."

Jejich školní poradce se na ni díval s neskrývaným překvapením. Je to snad vůbec poprvé, co se nějak otevřela a mluvila o tom, co ji doopravdy trápí.

"Mám chuť se zavřít doma a už nikdy nevyjít. Přála bych si, abych mohla jít po školní chodbě, aniž by na mě někdo koukal a smál se mi, odsuzoval mě. Nechci, aby mě lidi znali."

Příprava na projekt zadaný na moderní dějiny totiž vypadal asi tak, že si akorát po jedné hodině rozdělili části, které následně oba dva zpracují, ale každý zvlášť. A pak to odprezentují. Nikdo, ani v rámci školního projektu, s ní nechtěl mít nic společného. Přišla si jako ten největší odpad, jako kdyby se jí každý štítil.

Od poradce pak odcházela v naprosto šíleném rozpoložení.