MALLORY SAYS HAPPY BIRTHDAY | kth ✔

after

Postupně se to začalo zlepšovat.

Nebylo to sice nic světoborného, ale přece, všechno, i sebemenší progres, znamenal krok dopředu.

Každý den chodila ven. Tedy, přesněji řečeno, k nim na zahradu. Nezvládala víc jak hodinu, ale přistihla se přitom, že každé další ráno, co se probudila, tak se těšila. Těšila se na to, až si venku sedne, mamka jí uvaří její oblíbený čaj a bude si třeba číst, nebo poslouchat hudbu. Možná jen koukat do prázdna, bez účelově, ale přece...

Byl to strašně osvobozující pocit.