𝙽𝚎𝚠 𝚁𝚞𝚗𝚗𝚎𝚛 | 𝙽𝚎𝚠𝚝 + 𝚃𝙼𝚁

9. pravidla Placu

,,Thomasi!" obořil se na něj okamžitě zamračený Newt. Záporně kroutil hlavou ze strany na stranu. Thomas, jakoby si uvědomil co řekl. ,,Eh...dělám si srandu. Nikam jsem nevběhl." vylítlo z něj. Jeho hlas nezněl zrovna dvakrát přesvědčivě.

Brunetka se zamračila. Co to má znamenat? Tají jí něco? Proč? Myslela, že jsou přátelé... Nebo se přeci jen spletla, když se rozhodla, že za tyhle dva by klidně dala život?

Dívka zatřásla hlavou, aby z hlavy myšlenky tohoto typu vyhnala. Nechtěla nad tím přemýšlet. Jasně, že to jsou její přátelé.

Newt dívku tiše pozoroval. Všiml si jejího zamyšleného výrazu. Mračila se z toho, jak usilovně přemýšlela. Hned mu bylo jasné nad čím.

Pohotově se pokusil jejich předešlou konverzaci zakecat. ,,Máme tady pár pravidel." vyhrkl rychle. Brunetka se přestala mračit. Teď svou pozornost věnovala Newtovi. Thomas si tiše oddechl. Newt ho tak trochu zachránil. Málem vše prozradil.

,,Jaká pravidla?" usmála se brunetka, jakoby se vůbec nic nestalo. Její úsměv donutil Newta se taky usmát. Po tváři se mu rozlil roztomilý úsměv. V očích mu opět zářily ty hravé jiskřičky, které dívka v Newtových očích viděla za tenhle den už nespočetkrát.

,,První pravidlo" řekl Thomas. Newt i dívka se na něj obrátili. ,,zapoj se. A teď cituji Albyho..." Thomas si odkašlal a pokusil se co nejvěrohodněji napodobit Albyho hlas. ,,Nemáme čas na příživníky."

Newt s dívkou po sobě hodili pobavené pohledy z Thomasovo imitace. ,,Dobře, pokusím se nebýt příživníkem." Brunetka se pokusila nasadit vážný výraz. ,,Ale jestli očekáváte, že se budu přehrabovat v hlíně a hledat žížali, či vytrhávat plevel, tak se opravdu mýlíte." se smíchem, který nezadržela si založí ruce na hrudi.

Jestli ji opravdu pošlou pracovat do zahrady, hezky se jim na to vykašle. Přehrabovat se někde v hlíně ji opravdu nelákalo. Byla to nudná práce. Dívka potřebovala aspoň trošku adrenalinu a pochybovala, že ho najde v zahradě.

Newt s Thomasem se neubrání hlasitému smíchu. ,,Dobře, najdeme ti nějakou jinou práci, než v zahradě." uchechtne se Newt. ,,To bych ti byla opravdu vděčná, Newte." vydechne se smíchem brunetka.

,,Dobře, takže zpátky k pravidlům."  odkašle si Thomas. ,,Pravidlo číslo dvě" pronese důležitě. ,,Nic tu nefunguje bez důvěry, takže neubliž jinému placerovi." Thomas vysloví svá slova s takovou důležitostí, jakoby dívku spíše káral. To brunetku rozesměje. ,,Vypadám snad jako někdo, kdo by dokázal skolit takový hory, jako jste vy všichni tady?" uchechtne se.

,,Nikdy nevíš. Můžeš v sobě skrývat víc, než si myslíš." Thomasovo hlas nezní tak vážně jako předtím. Je v něm slyšet určité pobavení.

Newt si hlasitě odkašle, aby na sebe upoutal pozornost. Brunetka se na něj otočí. ,,Třetí a poslední pravidlo" odmlčí se. ,,Nikdy. Opakuji nikdy, nechoď za ty zdi. Rozumíš, bažo?" Jestli předtím Thomas mluvil vážně, tak co je tohle? Pronesl to s takovou důležitostí, kterou dívka u Newta ještě neslyšela.

Zdi. Nemá chodit za zdi? Proč? Co tam je?

Pohled jí sklouzne k obřím, kamenným stěnám obklopujícím celý plac. Co za nimi je? Proč tam nesmí? Co jí neříkají?

Newt sledoval, jak dívka upřeně hledí na zdi. Tohle není dobrý. Tohle vážně není dobrý. Newt si vymění s Thomasem starostlivé pohledy.

Dívka by se o ty zdi neměla vůbec zajímat. Hlavou se jí však honí milion otázek.

Newt ani Thomas nevědí co dělat. Dívka upřeně hleděla na zdi před sebou, jakoby se pod jejím pohledem mohly rozpadnout a ona by spatřila to, co se za nimi skrývá.

Newta s Thomasem děsilo to, jakým způsobem dívka hypnotizovala vysoké zdi. Vypadala, že kdyby mohla, i hned se rozeběhne, aby za ně alespoň nakoukla. A to oni nemohli dopustit.

Newt se naklonil a pohotově chytil brunetčin obličej do svých rukou. Jejich oči se setkaly.

,,Nikdy. Nechoď. Za. Ty. Zdi. Jasný?" jednotlivá slova pronesl pomalu a s důrazem. Nejen v jeho hlase, ale i v jeho očích byly stopy po naléhavosti s jakou to říkal. Potřeboval, aby si dívka třetí pravidlo vzala opravdu k srdci.

V jeho obličeji se zračilo zoufalství, jakoby mu dívka právě do obličeje řekla, že se vydá do labyrintu. Možná ji prozradily její oči, které každou chvíli sklouzávaly k obřím, kamenným zdí.

,,Rozumíš, bažo?" jeho hlas zněl opravdu naléhavě. Potřeboval, aby to dívka pochopila. Nesměla opustit Plac a jít za ty zdi.

Labyrint je nebezpečný. Stačí nebýt dostatečně rychlý a brány se vám zavřou před nosem. Ten, kdo v labyrintu uvízne na noc se už nevrátí. Jakmile se za vámi zavře brána labyrintu, jste odepsáni. Skončíte mrtví. To tady ví každý.

,,Rozumíš, bažo?" zopakoval Newt o něco naléhavěji, když se dívka stále neměla k odpovědi. Brunetka sklouzla pohledem k bráně labyrintu a zpět na Newta. Po chvíli hledění do jeho očí přikývla.

Newt si viditelně oddechl. Nejen on. I Thomas. Dívka se za žádnou cenu nesmí dostat do labyrintu.

Brunetka se vytrhla z Newtova něžného sevření. Pohlédla zpátky na zdi. Newt s Thomasem si vyměnili zoufalé pohledy. Vůbec nebrala třetí pravidlo vážně.

Newt už se nadechoval, že něco řekne, ale přerušil ho hlas zezdola.