𝙽𝚎𝚠 𝚁𝚞𝚗𝚗𝚎𝚛 | 𝙽𝚎𝚠𝚝 + 𝚃𝙼𝚁

30. známka minulosti

Po chvíli co Winston pohotově utekl, se Zart, Clint, Ben, Pánvička a Vec se smíchem vydali z lesa pryč. Neustále Vec lichotili za její zpěv. Stydlivě kvůli tomu klopila hlavu a červenala se.

Jak se tak prodírali lesem zpátky na Plac, společně si zpívali. Jaké překvapení pro ně bylo, když zjistili, že si pamatují různé písničky. Je to jediná věc -včetně jména-, kterou si pamatovali. Neřešili jak, nebo proč, prostě si to užívali.

(Písnička nahoře)

,,Oh thinkin' about all our younger years

There was only you and me

We were young and wild and free

Now nothing can take you away from me

We've been down that road before

But that's over now

You keep me comin' back for more" prozpěvovali si společně, zatímco se prodírali hustým lesem zpátky na Plac. Šťastně se usmívali a jeden na druhého se uculovali.

,,And baby you're all that i want

When you're lyin' here in my arms

I'm findin' it hard to believe

We're in heaven"

Nikdo si už nemohl vzpomenout, jak písnička pokračuje a tak zpívat přestali. Se smíchem společně vyšli z lesa. Zarazili se, když několik desítek metrů od nich stál Winston obklopený hloučkem placerů. Nadšeně něco vykřikoval a rozhazoval okolo sebe rukama, až pár placerů muselo o krok ustoupit, aby jim neublížil.

Všichni nechápavě hleděli před sebe. Clint vyděšeně nadzvedl obočí. ,,Co to sak-" Z dálky ho přerušil něčí hlas. ,,Hej! Ronnie!"

Najednou se k nim přihnal Newt s Thomasem. Na tváři se jim roztahovali potutelné úšklebky. ,,Co to Winston provádí?" zeptala se jich Vec nejistě, s pohledem upřeným na scénu před sebou.

Newt s Thomasem si vyměnili pobavené úšklebky. ,,Winston začal rozhlašovat, že umíš zpívat a hlas máš jako anděl." ušklíbl se s tichým smíchem Thomas. ,,Už ti u stavitelů zařizuje podium." nadzvedl Newt pobaveně obočí a mrknul.

Vec se sama pro sebe zamračila. ,,Jen to ne..." zaskuhrala a hlasitě si povzdechla.

-

Ten večer žádná oslava neprobíhala. Minho spolu s ostatními běžci se v pořádku vrátili z labyrintu a své nově objevené trasy zakreslili do map. Pánvička připravoval večeři, na kterou se všichni neskutečně těšili. Opravdu jim po dnu volna, kdy dělali spoustu vyčerpávajících hovadin vyhladovělo.

Winston nadšeně kreslil náčrty podia, které pak předal stavitelům. Ani v jídelně při večeři nezapomněl rozhlašovat, jak úžasný má Vec hlas. Celý večer chodil za staviteli, dokud mu neslíbili, že podium postaví co nejdřív.

Vec z toho všeho byla v rozpacích. Vůbec se jí představa nějakého podia, na kterém by měli zpívat před tolika placery nelíbila, ale nechtěla Winstona zklamat a tak nakonec s jeho nápadem souhlasila.

Ať už tu byla Vec jakkoliv dlouho, placeři z ní stále nespouštěli oči. Sjížděli ji pohledem stejně, jako když ji viděli poprvé. Přeci jen to byla velmi atraktivní dívka, to nemohl nikdo popřít.

Vec se pod jejich pohledy necítila vůbec dobře. Snažila se před jejich pronikavými zraky schovat do Newtovo či Thomasovo hrudi a tak se každou chvílí objímali. Newt s Thomasem vraždili každého, kdo na Vec jen na pár vteřin pohlédl. Nechtěli, aby se tu cítila nepříjemně, nebo pod tlakem.