𝙽𝚎𝚠 𝚁𝚞𝚗𝚗𝚎𝚛 | 𝙽𝚎𝚠𝚝 + 𝚃𝙼𝚁

42. v záři ohně

Newtovi s Thomasem nějakou chvíli trvalo, než vstřebali veškeré informace a odpovědi, které jim Vec sdělila. Bylo toho moc najednou. Byli však rádi, že konečně ví, co se to s Vec děje. Už se nemuseli dál trápit, co se Vecy nočních budíčků týkalo.

,,Takže...uhm...t-tvůj...přítel?" špitl nejistě Newt, když se po dlouhé chvíli ticha - kdy se všechno snažil pobrat - , odhodlal promluvit. Ledově upíral pohled na své prsty, se kterými si nervózně pohrával. Ramena měl sklíčené a koutky rtů mu každou chvíli cukaly, jak se urputně snažil tvářit vesele.

Mezi všemi třemi panovalo nepříjemné ticho a když někdo z nich promluvil, nahradila ho nepříjemná atmosféra. Vec na okamžik zalitovala, že jim o svých vzpomínkách řekla. Nakonec si ale přeci jen uvědomila, že Newt s Thomasem jsou její rodina a ona před nimi nechce mít žádná tajemství.

,,Mhm," přikývla Vec se skousnutým rtem, jedním koutkem vytaženým nahoru a pohledem upřeným na daleké kamenné zdi. ,,můj přítel. Jmenoval se Liam, co si tak pamatuju. Myslím, že jsme do sebe byli opravdu zamilovaní." pousmála se.

Newt s Thomasem si vyměnili nic neříkající kamenné pohledy. Byli hluboce znepokojeni tím, co jim Vec řekla a to v mnoha směrech. Vzpomínky? Zlosin? Přítel? Bratr? Virus? Bylo toho moc najednou.

,,Liam..." špitla si Vec pro sebe, jakoby to bylo kouzelné slůvko a rty se jí roztáhly do širokého úsměvu. Sklopila pohled do svého klína a zkousla si spodní ret. ,,riskoval svůj život, aby zachránil ten můj." uculila se sama pro sebe.

I když Liama moc neznala, cítila něco co ji s ním pojilo - nejspíš proto, že se ještě nedávno hluboce milovali. Fakt, že riskoval svůj život, aby ji zachránil, Vec hřál u srdce. Nemohla si pomoct...dala by všechno za to, aby ho mohla alespoň jednou vidět a poděkovat mu. Navždy bude jeho dlužnicí.

Trvalo značnou chvíli, než se Newt s Thomasem zcela vzpamatovali. Padlo pár dotazů ohledně Zlosinu, Liama, virusu, ale nakonec vše pochopili a už nebyli tak vyděšení a zmatení, jako byli poprvé, když jim Vec vše řekla. Slíbili jí, že o tom s nikým nebudou mluvit, ani to nikomu nepoví, ale sami na to nedokázali přestat myslet. Před Vec se však tvářili, že je to nijak zvlášť ani nezaujalo.

Chvíli trvalo, než se jim podařilo převést konverzaci na něco veselejšího, protože ani jeden z nich to nemohl pustit z hlavy. Nakonec se však Thomasovi - který každou chvílí zamyšleně hleděl do dálky - , podařilo téma změnit.

Dnes večer se měla konat ona "show", kterou Winston nadšeně chystal. Některým placerům to všechno přišlo k smíchu, ale hluboko uvnitř se těšili, protože nějaké to pobavení jim na Place opravdu scházelo.

,,Takže budeš hlavní hvězda?" ušklíbl se Newt se svým typickým potutelným úšklebkem. Vec s pobaveným povzdechem svěsila hlavu. ,,Jo, tak nějak. Nechtěla jsem zklamat Winstona...tak moc ho ten nápad s podiem a se vším nadchl...nedokázala bych mu říct ne." uchechtla se.

Thomas s úšklebkem objal Vec okolo ramen a počkal dokud k němu nezvedla svůj pohled. Vec se cítila lehce trapně a nervózně, ale zároveň se tak trochu těšila. ,,Neboj," pousmál se pobaveně Thomas. ,,bude to skvělý." ,,Děkuju, Tommy." špitla Vec s cukajícími koutky.

Vpadla Thomasovi do náruče a nechala se od něj obejmout. Zabořil hlavu do Vecy vlasů a pevně si ji přitáhl k tělu. Věděl, že ať už Winston chystá jakoukoliv trapárnu, Vec ohromně zazáří. Věřil v ní, jak jen mohl. Nikdy by o ní nepochyboval. Kdyby mu řekla, aby na noc vběhl do labyrinut, nejspíš by to udělal.