𝙽𝚎𝚠 𝚁𝚞𝚗𝚗𝚎𝚛 | 𝙽𝚎𝚠𝚝 + 𝚃𝙼𝚁

15. běžec?

Jakoby se o sebe třeli dva kameny. Pomalu a hlasitě. Takový zvuk se rozléhal Placem. Vycházelo to zpoza zdí. Nikdo, kromě brunetky tomu nevěnoval pozornost. Už byli zvyklí.

Dívka se rozrušeně odtáhla od Minha. Beze slova poodešla od ostatních s pohledem upřeným na vysoké kamenné zdi. Znepokojeně se mračila. ,,Co je to za zvuk?" přimhouřila oči. Minho s povzdechnutím přistoupil k dívce. ,,Neměl bych ti to říkat, ale měla bys vědět, proti čemu stojíme."

Dívka se nechápavě otočí na Minha. Nespokojeně se zamračí. Co může být tak hrozného, že Minho zní takhle?

,,Tam, za těmi zdmi," pokyne hlavou směrem odkud onen zvuk třecích kamenů vycházel. ,,je labyrint. Ty zvuky. To dělá on. Mění se. Každou noc." vydechne.

Brunetka zalapá po dechu. Chuck nelhal. Za zdmi je opravdu labyrint. Dívce pomalu začne všechno docházet.

,,Jsme tu uvěznění...že jo?" pohlédne Minhovi do očí. Minho se pokusí pousmát, aby dívku povzbudil. ,,Prozatím." přikývne.

V dívce se hromadí několik pocitů. Neví jak má reagovat. Je to moc informací najednou.

Minho upře pohled do brunetčiných očí. ,,Ale já, Thomas a pár dalších jsme běžci. Jsme nejrychlejší z Placu a taky jako jediní víme, co je vlastně za zdmi. Každý den, kdy se otevřou brány probíháme labyrintem a hledáme cestu ven." vysvětlí Minho. Dívka pohlcuje každé jeho slovo. Hlavou jí běhá nespočet otázek. Jediný Minho ji zatím odpověděl aspoň na některé z nich. Už ví co je za zdmi. Ví, kdo to jsou běžci. Jestli však chce vše pochopit, musí vědět víc.

Otázka, kterou se rozhodla vyslovit, jakoby jí uvízla v krku. Bála se na to zeptat. Ale musela znát odpověď. ,,J-Jak dlouho už hledáte cestu ven?" její hlas zněl nejistě. Bála se odpovědi.

,,Tři roky..."povzdechl si Minho. ,,Ale my to nevzdáme. Najdeme ji a všechny nás odsud dostaneme. Ať to trvá jak chce dlouho." řekl s pohledem upřeným do brunetčiných očí, jakoby jí to sliboval. Věděl, že to možná potrvá dlouho, ale on tu cestu najde. Ať to stojí cokoliv.

Brunetka se zamyšleně zamračí. ,,Proč není běžců víc? Čím víc by vás bylo, tím větší šanci na nalezení východu byste měli." prohodí zamyšleně. Minho se pobaveně uchechtne, načež se k němu dívka nechápavě otočí. Co je tu tolik k smíchu?

,,Není to tak lehký, Brownie... Nikdo nechce být běžec. Je to nebezpečné. Jakmile se večer nestihneš vrátit z labyrintu dřív, než se brána uzavře...uvízneš tam na noc. A nikdo ještě nepřežil noc v labyrintu. Nikdo." poslední slovo Minho zdůrazní.

Dívka se zamračí. Dostává odpovědi na své otázky, ale nebyla lepší ta nevědomost, než tahle děsivá realita?

,,Co se s nimi stane. S těmi co uvíznou v labyrintu?" Minho si povzdechne. Není pro něj lehké o tom mluvit. Ztratil kvůli labyrintů už spoustu přátel. Dívka si však zaslouží vědět co se to tu vlastně děje.

,,Říkáme jim rmutové... Nikdo kdo je viděl setkání s nimi nepřežil." Minho pohlédne na vysoké zdi a sám pro sebe se zamračí. ,,Ale jsou tam. Každou noc vylézají a prochází labyrintem..."

Dívka se při pomyšlení, že dnes málem vběhla do labyrintu a brána se za ní zavřela ošije. Měla štěstí, že ji Gally zastavil. V duchu mu tajně děkovala.

Brunetka se zamyslela. Teď, když věděla o labyrintu víc, chtěla ho vidět. Potřebovala se dostat za ty zdi a vidět to na vlastní oči. A to šlo jediným způsobem.

,,Chci se stát běžcem, Minho." vydechla brunetka s pohledem upřeným na zdi labyrintu.

Minho myslel, že se přeslechl. Nikdo přece nechce být běžcem. Musel se přeslechnout.

,,Chci se vydat do labyrintu." Ty slova zněla z brunetčiných úst jako stovky nožů zabodávajících se do kůže. Takže se Minho nepřeslechl. Vyděšeně se na dívku obrátil. ,,Poslouchala jsi co jsem ti tu celou dobu říkal? Nikdo nechce být běžcem. Je to nebezpečné. Nebudeš dostatečně rychlá a je po tobě. Chápeš, Brownie?" Minho na dívku zíral jakoby se zbláznila. Nikdo nechce být běžcem dobrovolně.

Brunetka se naštvaně zamračí. Minho v ní vůbec nevěří. ,,Když prokážu, že můžu být běžec...vezmeš mě do týmu?" nadzvedne tázavě obočí. Chce se běžcem stát za každou cenu. Musí vidět labyrint na vlastní oči. Musí se dovnitř dostat. Prostě musí.

Minho zamračeně zíral na dívku před sebou. Hledal cokoliv co by mu řeklo, že si brunetka dělá srandu, že jde o nějaký žert. Nic nenašel. Myslela to vážně. Chtěla se stát běžcem.

Minho nemohl popřít, že by se mu běžec jako ona nehodil. Když tehdy přijela v kleci a začala utíkat, přeběhla celý plac zhruba za patnáct vteřin. Tak rychle neběhal ani Thomas a to to byl jeden z nejrychlejších běžců. Dívka by byla výborný běžec. Měl o ni však strach. Nebude to pro ni příliš nebezpečné?

Minhovi sklouzl pohled k Newtovi s Thomasem, kteří se zrovna o něčem vesele bavili s Pánvičkou a Winstonem. Nebyli by nadšení, kdyby se dívka stala běžcem, to mu bylo jasné. Dívka ale představuje užitečný článek týmu. Dost silně pochybuje o tom, že by Thomas s Newtem dovolili, aby se dívka stala běžcem.

Minho si nahlas povzdechl a odtrhl od chlapců zrak. Jeho oči se střetly s těmi dívčinými. Netrpělivě čekala na verdikt. ,,Prosím Minho. Udělej ze mě běžce." naléhala.

I kdyby však Minho chtěl, musel by to probrat s Albym. Ten určuje kdo se stane běžcem a kdo ne. Minho jim pouze velí. A Thomas mu dělá zástupce.

Minho si nahlas povzdechne. ,,Fajn. Přesvědč mě, že máš na to, stát se běžcem a já si o tom promluvím s Albym." Nebyl ze svého rozhodnutí nadšený, ale nemohl dívce nadále odporovat.

,,Děkuju Minho!" vypískla nadšeně dívka a vlepila mu přátelskou pusu na tvář. Byla nadšená, že dostane možnost podívat se do labyrintu. Sama nevěděla proč tak touží po tom, se tam dostat. Ale musela tam jít. Cítila, že to tak je správné.

,,Jo, jasně. Ale teď už utíkej a bav se. Tahle oslava je pro tebe." uchechtne se Minho. Dívka s úsměvem přikývne a vstane. ,,Jasně." vyplázne na Minha jazyk. Ten se pobaveně zasměje. ,,Tak už utíkej, prosím tě." Brunetka se smíchem přikývne. Otočí se na patě a vydá se do centra dění.

Minho sleduje, jak se její zády postupně vzdalují, když se dívka zastaví uprostřed chůze. Otočí se na Minha. ,,Asi o tom ale neříkej Newtovi s Tommym, dobře?" nervózně přešlápne z nohy na nohu. Dokáže si představit, jak by reagovali.

Minho přikývne. Stejně neměl v plánu jim to říkat. ,,Neboj, Brownie. Budu mlčet." pousměje se. Dívka mu úsměv opětuje. ,,Děkuju, Minho."

Brunetka se se spokojeným úsměvem otočí na patě a vydá se do víru dění.