𝙽𝚎𝚠 𝚁𝚞𝚗𝚗𝚎𝚛 | 𝙽𝚎𝚠𝚝 + 𝚃𝙼𝚁

46. dětská nálada

,,Budeš mi chybět." zamumlala Vec do Thomasovo hrudi, uvězněná v jeho náručí. Paže měla pevně omotané okolo jeho pasu a obličej natisknutý na jeho hrudi.

Společně stáli před velkou bránou do labyrintu a loučili se. Kousek od nich znuděně postával jeden z běžců - Austin - ,  a házel po nich otrávené pohledy. Nikdo na Place ho neměl zrovna v lásce. Byl jako Gally, akorát stokrát horší. V Gallym alespoň Vec viděla něco dobrého, ale v Austinovi ne.

,,Je to jen na pár hodin, Vernie." zasměje se s širokým úsměvem Thomas a zaboří hlavu do Vecy tmavých vlasů. ,,Jo, jenže na těch pár hodin chodíš do labyrintu skoro každý den." fňukne Vec jako malé dítě, které nechce, aby ho rodiče nechávali samotného ve školce. ,,Neměl by ti Minho dávat častěji volno? Ani on tam nechodí tak často jako ty, Tommy." zamračí se se zavřenýma očima Vec a přitiskne se více k Thomasovi.

Vadí jí, že Thomas téměř nikdy nezůstane na Place. Začíná se tu trochu nudit, kvůli tomu, že jí nepřidělili žádnou práci. Ráda sice tráví čas s Newtem v zahradách, ale on pracovat musí a tak ne vždy má na Vec čas. Chyběla jí společnost.

,,Vernie," zasmál se pobaveně Thomas, chytl Vec za ramena a něžně ji od sebe odtáhl. Musel se hodně sklonit, aby měl oči na stejné úrovni jako ona. ,,chodím do labyrintu tak často, protože chci. Minho s tím nemá nic společného." zahledí se s úsměvem do Vecy smutných očí.

Thomasovi zacukaly koutky při pohledu na Vec. Vypadala jako malé dítě, kterému někdo ukradl lízátko. Mírně špulila spodní ret, trochu sklopila hlavu a hleděla skrze své husté, dlouhé řasy velkýma, tmavýma očima, které ve vás dokázaly leccos vyvolat. Byla roztomilá.

Když byl Thomas skrčený, aby měl oči na stejné úrovni jako Vec, uvědomil si, jak mu všechno okolo něj připadá o dost větší než normálně. Věděl, že je Vec malá, ale že až takhle? Bylo pro něj zvláštní si připadat tak male. Nechápal, jak to Vec nemůže vadit.

,,Vždyť se za pár hodin vrátím, Vernie." pousmál se Thomas a něžně pohladil Vec po vlasech. Našpulila zamračeně rty, ale nic neřekla a tak Thomas pokračoval. ,,Navíc tady máš Newta, no ne?" ušklíbl se a pokynul hlavou někam do Placu.

Vec stále s našpulenými rty otočila hlavou na místo, kam Thomas naznačoval. Ani ne sto metrů daleko od nich se Newt opíral o kmen rozhledny a napjatě je pozoroval. Ruce měl založené na hrudi, obočí stažené k sobě a oči tmavší než normálně. Pohledem Vec s Thomasem přímo propaloval a nevypadal, že by se to snažil nějak schovat.

Vec při pohledu na Newta zacukaly koutky a přestala se mračit. Newt byl poslední dobou hodně ochranářský co se placerů týkalo. Vec však nevěděla, že se jeho chování vztahuje i na Thomase. Líbilo se jí, když o ni měl Newt strach. Přišlo jí to neskutečně hezké a roztomilé.

,,Tak se měj, Vernie. Uvidíme se později." pousmál se Thomas a pevně Vec sevřel v náručí. Vec však Thomase téměř nevnímala, zaujatě hleděla na Newta, který je propaloval pohledem. I na dálku jeho temně hnědé oči byly tolik hypnotizující.

,,Ahoj, Tommy." zamumlala Vec nepřítomně aniž by se na něj podívala. Thomas se od Vec odtáhl a zmateně následoval její pohled. Když uviděl Newta, jak má překřížené paže na hrudi a oba je propaluje pohledem, škodolibě se ušklíbl.

Naschvál, aby Newta trochu vyprovokoval, se nahnul k Vec a vtiskl jí dlouhý polibek do vlasů. Vec od Newta odtrhla pohled a s chichotáním se obrátila zpět na Thomase. Navzájem se na sebe se smíchem zašklebili a vyplázli jazyky.