,,Jde o to, že-" ,,Ježiš tak už se vymáčkni, Tommy!" odfrkne zpruzeně brunetka. Thomas se zhluboka nadechne. ,,Jde o to, že klec s tebou přijela o týden dřív než správně měla. Taky si v kleci přijela sama. Žádné zásoby, žádné bedny. Jen ty. Holka. A o týden dřív." vyhrkne Thomas.
Brunetka se nad tím zamračí. Thomas měl pravdu. Něco na tom nesedí, ale co?
,,Dost jsem nad tím přemýšlel. Třeba tě sem poslali dřív, protože se nemohli dočkat, jak na tebe budeme reagovat. Nebo si spletli datum a poslali tě dřív. To ovšem nevysvětluje to, že jsi holka a nepřijely s tebou žádné zásoby." pokračuje Thomas dál.
Brunetka se zamračí. Thomas má pravdu. Je to divné. Nedává to žádný smysl. Nic z toho.
,,Jak jsem říkal... Dost jsem o tom přemýšlel." povzdychne si Thomas. Zvedne pohled k brunetce. ,,A našel jsem jedno jediné rozumné vysvětlení." řekne vážně.
Něžně chytne brunetčiny malé ruce do těch svých. Zpříma jí hledí do očí. Dívka na Thomase vyjukaně zírá. Všechno to na ni tak vybalil...neměla ani šanci všechno vstřebat.
Thomas pevně stiskl brunetčiny ruce. Napjatě si hleděli do očí.
,,Museli tě sem poslat z nějakého důvodu, Brownie. Ale z jiného než nás ostatní. Tvoje přítomnost...to, že jsi tady...věřím, že to není jen tak. Jsi tady z nějakého důvodu, Brownie. Musí to tak být." špitne Thomas potichu, jakoby ji jeho hlas mohl roztříštit na miliony kousíčků, kdyby mluvil příliš nahlas.
Brunetka hledí vyděšeně do Thomasovo očí. Nechává ho svírat její ruce v těch svých. Hlavou se jí točí ty samé otázky pořád dokola. Co když má Thomas pravdu? Co když je tu z nějakého důležitějšího důvodu než ostatní?
Thomas si všimne jak to s dívkou otřáslo. Možná jí to neměl říkat. Ne teď.
Jedním pohybem si dívku přitáhne do pevného objetí. Zaboří hlavu do jejích tmavých vlasů. Brunetka mu objetí roztřeseně opětuje.
,,Nemusí to tak být. Je to jen moje teorie. Můžu se mýlit." zašeptá jí tiše do ucha. Dívka nesouhlasně zavrtí hlavou a více se natiskne k Thomasovi. ,,Ale co když ne, Tommy? Co když máš pravdu?" povzdechne si.
Thomas se od dívky odtáhne. Je na sebe naštvaný, že to na dívku takhle vychrlil. ,,Teď to nechme být, dobře? Promluvíme si o tom jindy. Teď si máš užívat, Brownie." pousměje se. Brunetka mu nejistě úsměv opětuje. Má pravdu. Teď si má užívat. Mohou si o tom promluvit jindy.
Rázem jakoby z brunetky veškeré napětí opadlo. Po tváři se jí rozlil ten veselý úsměv, který jí tak slušel. V očích se jí třpytily jiskřičky. Thomas se při pohledu na brunetku sám pro sebe usmál. Tohle je ta Brownie, kterou zná.
,,Dobře. Tak si tedy pojďme užívat." zasměje se brunetka. Jedním pohybem se vyhoupne na nohy. Chytne Thomase za ruku a začne ho vytahovat na nohy. ,,No tak, Tommy! Dělej! Vstávej!" zasměje se. Thomas se s uchechtnutím vyhoupne na nohy.
Dívka ho za ruku vytáhne kousek dál od klády u které seděli, aby měli více místa. ,,Co to děláš, Brownie?" zasměje se nechápavě Thomas. Nemá tušení co dívka chystá. ,,No přece si jdeme užívat, Tommy!" zvolá brunetka nadšeně.
Thomas si nebyl jistý, kolik alkoholu brunetka za celý večer vypila, ale předpokládal, že toho bylo hodně. Je těžké odmítnout, když si s vámi každý chce připít na váš příchod do Placu. Alkohol na dívku začal působit teprve teď. Cítila jak jí putuje žilami, jak zahřívá její tělo zevnitř, jak otupuje její smysly.
,,Hudbu si budeme muset domyslet." zašeptá tajemně do Thomasova ucha. Než Thomas stihne jakkoliv reagovat, brunetka ho chytí za ruku. Začne si pobrukovat jakousi melodii a tančit do rytmu. Snaží se rozpohybovat i Thomase. Po chvilce se jí to povede.
Společně si pobrukují vymyšlenou melodii a tančí do rytmu. Smějí se. Užívají si přítomnosti toho druhého. I když brunetky mysl z části otupoval alkohol, byla si jistá, že tento okamžik si bude navždy pamatovat. Opilá bez hudby tancovat s Thomasem u ohně. Nikdy na to nezapomene. Společně se smáli a užívali si tento okamžik. Ani jeden nevnímali nic ani nikoho okolo.
Thomas dívku chytl za ruku a zatočil s ní. Brunetka se pak se smíchem pustila a točila se dál a dál.
Najednou do něčeho narazila.
ČTEŠ
𝙽𝚎𝚠 𝚁𝚞𝚗𝚗𝚎𝚛 | 𝙽𝚎𝚠𝚝 + 𝚃𝙼𝚁
Teen FictionTma pohlcovala všechno okolo ní. Slabé pruhy modrého světla vycházející ze starých, zašpiněných světel na zdi, byly jediné co prosvětlovalo tu temnotu okolo ní. Nevěděla co se děje. Okolo ní nic ani nikdo nebyl. Byla zmatená a vyděšená. Co tu dělá? ...