𝙽𝚎𝚠 𝚁𝚞𝚗𝚗𝚎𝚛 | 𝙽𝚎𝚠𝚝 + 𝚃𝙼𝚁

33. pocit nemoci

,,Páni...nečekal jsem, že ti to tak půjde, maličká." zašklebil se Gally překvapeně. Vec přestala stloukat dvě prkna dohromady a s povzdechem si otřela hřbetem ruky pot z čela. Pobaveně vzhlédla ke Gallymu. ,,Vždyť jenom zatloukám hřebíčky." zasmála se. Gally si založil ruce na hrudi a uchechtnul se. ,,Jo, ale jde ti to líp, než bych čekal." zacukaly mu koutky. Vec se na Gallyho potěšeně zaculila. Bylo hezké to slyšet. Gally jí úsměv opětoval a dál sledoval jak Vec znovu začala zatloukat hřebíčky velkým kladivem.

Bylo hodinu po obědě a Vec si zkoušela práci u stavitelů. Celé dopoledne strávila s Pánvičkou v kuchyni a připravovali snídani. Oba si to moc užili, ale Vec si nebyla jistá, zda chce být každý den zavřená v kuchyni a připravovat jídlo pro desítky placerů. A tak i práci v kuchyni, stejně jako práci u meďochů, vyškrtla ze svého imaginárního seznamu prací, které by mohla zastávat.

U stavitelů to bylo lepší než čekala. Byla to dřina, ale aspoň měla nějaký pohyb. Atmosféra taky nebyla špatná -když Vec pominula lačné pohledy stavitelů.

Ale to ji nemohlo zkazit onu dobrou náladu, kterou měla. Minulou noc se jí neukázala žádná vzpomínka a to jí z nějakého důvodu dělalo radost.

Taky si ověřila to, co Newt minulou noc říkal. Zdálo se, že Gally ji přece jen má rád, jen není moc dobrý ve vyjadřování emocí. Vec to s ním ale nehodlala vzdát. Doufala, že by mezi ní a Gallym mohlo vzniknout něco jako přátelství. Za tu dobu co zkoušela práci u stavitelů, se jí docela dařilo. Povídala si s Gallym, jakoby byli staří známí, zatímco je Newt bedlivě pozoroval ze zahrad. Ani jeho pohled nezaregistrovala, jak byla zabraná do práce a konverzace s Gallym.

,,Nerad to přiznávám, maličká, ale myslím, že ten ubožák Winston měl pravdu." uchechtl se Gally, když pomáhal Vec stloukat další dvě velká prkna k sobě. Klečeli na zemi, sehnutí nad svou prací a navzájem si pomáhali.

,,Winston není ubožák, ale pokračuj." odsekla Vec bez toho, aby odtrhla pohled od hřebíku, který zrovna zatloukala. Nelíbilo se jí, že Gally Winstona urážel, byl to její kamarád a nenechá nikoho, aby se mu posmíval.

,,No, tak Winston," začal Gally znovu a dal si záležet, aby zdůraznil Winstnovo jméno. Nechtěl, aby Vec byla popuzená z toho, jak mluvil o jejích -podle něj naprosto směšných-, přátelích.

,,myslím, že měl pravdu." pokračoval. ,,S tím podiem, které nám načrtl. Postavíme ho kousek od ohniště a budeme ho moct využívat na různé příležitosti. Už jsem slyšel pár čónů mluvit o tom, že by jsme mohli párkrát za týden pořádat jakýsi druh show. Něco jako oslava pro nového bažanta, akorát častěji a bez bažanta." vysvětlil se smíchem Gally, zatímco Vec přidržoval dvě velké dřeva u sebe, aby je mohla stlouct.

,,Já vím, zní to neskutečně směšně, ale když se nad tím zamyslíš...mohlo by nám to oživit večery, kdy všichni chodíme brzo spát, protože se nudíme. Určitě by to všem zvedlo náladu. Co myslíš, maličká?" ušklíbl se Gally nad faktem, že připouští, že něčí nápad byl dobrý. Většinou nic takového nedělal.

Vec na chvíli přestala tlouct do hlavičky hřebíku a udýchaně se zahleděla do dálky. Dávalo jí docela zabrat stloukat všechny ty prkna dohromady. ,,To je vážně dobrý nápad." otočila se na Gallyho s úsměvem od ucha k uchu.

,,Jsem si jistá, že Winston mě donutí přede všemi zpívat na podiu, ale možná by rádo vystoupilo i spoustu dalších placerů." začala Vec přemýšlet nahlas. Na tváři se jí pomalu roztahoval široký, nadšený úsměv. S pohledem upřeným do Gallyho očí mu začala sdělovala své myšlenky.

,,Zart by určitě taky rád vystoupil, měl bys ho slyšet -zpívá úžasně-, a s Pánvičkou jsme si ráno v kuchyni udělali menší koncert -skvěle umí hrát na hrnce, jakoby to byli bubny. Ještě jsem slyšela, že Jeff rád hraje na tu svojí píšťalu, kterou si vyřezal ze dřeva. A to zdaleka nebudou všichni. Určitě tady každý má nějaký talent." Vecy oči byly plné jiskřiček, úsměv měla roztažený od ucha k uchu a její hlas byl natolik nadšený, div nepištěla radostní. Gallyho nápad ji naplil spoustou pozitivními pocity. Byla neskutečně nadšená a měla radost.

Gally moc nepobíral co Vec říkala, jak plácala jedno přes druhé. Jen ji s pobaveným výrazem sledoval, jakoby přesně věděl o čem mluví. Netušil, že Vec jeho nápad tolik nadchne.

Zatímco Vec rozjařeně rozhazovala okolo sebe rukama a nadšeně vysvětlovala, na co všechno by podium mohli využít, Newt ji a Gallyho ze zahrad bedlivě pozoroval jako ostříž. S rukama založenýma na hrudi zamračeně sledoval, jak se na Vecy tváři tvořil čím dál tím větší úsměv, zatímco mluvila s Gallym. Newt chtěl vědět o čem se baví. Chtěl vědět, co Vec donutilo se v Gallyho přítomnosti tolik usmívat.

,,O můj bože! Gally! Tohle musíme udělat. Tvůj nápad je skvělý!" vykřikla Vec nadšeně a zatleskala si rukama. Vypadala jako malé dítě na Vánoce. Gally ji pobaveně sledoval zatímco mu neustále cukaly koutky.

Newt se zamračil ještě více. O čem asi tak mluví? Gallyho takhle usměvavého ještě neviděl a to ho znervózňovalo.

Vec si usmyslela, že Gallyho nápad uskuteční hned. Byla nadšená a oči jí hravě jiskřily. ,,Víš co, Gally? Dodělej to tu, já si skočím něco zařídit." vyhrkla s širokým úsměvem. Než Gally stihl cokoliv říct, Vec se k němu nahnula. ,,Tvůj nápad je úžasný, Gally." špitla a vtiskla mu rychlou pusu na tvář, namísto odměny. Než se Gally nadál, Vec byla pryč.

Newtovo žaludek jakoby udělal kotrmelec. Byla to jako ostrá rána do břicha. Všechny svaly se mu bolestivě napjaly a zatnul čelist. ,,Už zase, frasce..." zaklel skrze zuby a opřel se o nejbližší strom.

Tělem se mu opět rozléval ten nepříjemný pocit, který už nikdy nechtěl zažít. Udeřil ho jako břitva do břicha. Nevěděl, jestli je mu opravdu špatně, nebo je to jenom ten pocit. Opíral se o nejbližší strom a zhluboka se snažil dýchat, aby onen trýznivý pocit zahnal. Stále to pro něj bylo nové a nevěděl co to znamená. Třeba je nemocný, pomyslel si.

Se stále zatnutou čelistí a hlubokými nádechy -kterými se snažil onen nepříjemný pocit zahnat-, tvrdě vzhlédl od země ke Gallymu.

Seděl na to stejném místě jako předtím a hloupě se culil do prázdna. Newt zatnul ruce v pěst, až mu zbělaly klouby. Pohled na Gallyho onen trýznivý pocit ještě zhoršil. Nevěděl co se to s ním děje, co ten pocit znamená, ani proč ho cítí. Myšlenka na to, že by mohl být nemocný se mu vkrádala na mysl čím dál tím více.

Nakonec se rozhodl zajít za Clintem a Jeffem na ošetřovnu. Třeba mu řeknou, co s ním je, či je přece jen nemocný.