𝙽𝚎𝚠 𝚁𝚞𝚗𝚗𝚎𝚛 | 𝙽𝚎𝚠𝚝 + 𝚃𝙼𝚁

45. sami vzhůru

,,Já myslela, že jsi šel spát." pousmála se Vec zmateně. Newt sklopil pohled na své ruce, které měl položené na Vecy stehnech a pobaveně se uchechtl. Něžně ji palci hladil po stehnech a potají doufal, že mu je neodstrčí.

,,Taky, že jo," zvedl Newt pohled zpět k Vec. Jeden koutek měl vytažený do svého typického potutelné úšklebku. ,,ale pak tam přišli Winston, Zart a ostatní. Když jsem tě mezi nimi neviděl, zeptal jsem se kde jsi. Říkali, že jsi tu ještě zůstala a tak jsem se vykašlal na nějaký spánek." řekl Newt s očima upřenýma do těch Vecy a s koutky vytaženými nahoru.

Vec se s tichým uchechtnutím pousmála. Líbilo se jí, že ji Newt hledal. Bylo hezké to vědět. Bylo hezké vědět, že se po ní někdo sháněl.

Newtovo ruce, které měl položené na Vecy stehnech jí do těla posílaly příjemné teplo, které ji celou pohlcovalo. Bylo to neskutečně příjemné. Pro oba.

,,Přišel jsem...,protože jsem s tebou ještě chtěl chvíli být." přiznal s úsměvem Newt, zatímco se pomalu začínal topit ve Vecy očích. Celý večer vystupovala, Newt s ní nemohl strávit tolik času co normálně a chtěl si to tímto alespoň trochu vynahradit.

,,A proč?" zeptala se Vec zmateně, čímž zmátla také Newta. ,,Co proč?" stáhl nechápavě obočí. Vec se mu zahleděla do očí, naklonila hlavu mírně na stranu a našpulila rty. ,,Proč semnou chceš teď ještě chvíli být?"

Vec nepotřebovala slyšet odpověď. Je přeci normální se svými přáteli trávit čas a oni byli nejen obyčejní přátelé, byli rodina. Vec jen chtěla slyšet co Newt odpoví. Jak zareaguje.

Newt se pobaveně uchechtl a koutky mu zacukaly v jeho typický potutelný úšklebek. Nenápadně přistoupil k Vec blíž a bez mrkání jí hleděl do očí.

Oheň, který už byl pomalu vyhaslí ještě svými posledními plameny osvěcoval Vecy i Newtovo tvář svou oranžovou září. Jejich oči vypadaly tmavší než normálně a třpytily se v nich hravé jiskřičky.

Newt se trochu sklonil k Vec, aby měli obličeje ve stejné výšce. Mezera mezi nimi měla pouhých deset centimetrů. Vec cítila Newtovo horký dech na své tváři. Začínala být nervózní, ale snažila se zůstat v klidu.

Newt se pronikavě zahleděl do Vecy očí. ,,Potřebuju mít důvod, abych s tebou mohl chtít trávit čas, maličká?" přimhouřil s přitažlivým úšklebkem své tmavé oči, ve kterých by se dalo snadno ztratit během pár vteřin.

Vec hlasitě polkla. Newt byl u ní moc blízko. Jeho dech cítila na své tváři a jeho velké ruce ji nenápadně přejížděly po stehnech. Vec si nebyla jistá proč, ale celé její tělo pohltila nervozita. Jakoby měla v krku velký knedlík a žaludek jako na vodě. Byla přimražená na místě, neschopná cokoliv udělat.

Po dalším hlasitém polknutí se jí podařilo ze sebe dostat něco jako odpověď. ,,No...já-, ehm...ne. Samozřejmě, že...ehm... nepotřebuješ důvod, aby-...aby jsi semnou...mohl trávit čas-...jenom-" vykoktala na jeden nádech.

Newtovi se líbilo, jak Vec znervózňovala jeho blízká přítomnost. Dělalo mu to dobře, uspokojovalo ho to. Dokázal by se dívat jak Vec znervózňuje celou věčnost.

,,J-Já jen...ehm...totiž já-...no-..." začala Vec rychle drmolit jedno přes druhé. Svýma očima visela na těch Newtovo, jakoby ji hypnotizovaly. Nevěděla co dělá, ani co říká. Přimraženě seděla na místě a snažila se zbavit té hrozné nervozity, která ji sužovala.