Welcome, hahahah!

Hodiny, které tu nejsou

Angela si vzala do postele mac a doufala, že vymyslí alespoň pár řádků své nové knihy. Tedy vlastně své první, co chce oficiálně vydat a ne ji jen dávat přečíst "kamarádům" z knihovny. Nevěděla proč, ale připadalo jí, že se jí tady bude psát lépe. Dům působil uvolněně a byl tu klid.

Angela ležela v posteli a zírala do stropu. To dělala vždycky, když nemohla spát. Ale ona už byla ospalá... ale něco... něco tu dělalo hluk. Tichý... ale i přesto tak hlasitý. Hodiny? Co? Ale kde jsou? Angela po tom nehodala pátrat, nicméně bylo to opravdu vytáčející a ona usnula snad až ve 4 ráno. 

Probudily jí paprsky, které jí lechtaly na obličeji a ona otevřela oči. Zaposlouchala se, jestli náhodou zase neuslyší zvuk těch hodin... ale bylo to pryč. Ani tik! "Asi se mi to jen zdálo,přeci jen, po těch práškách je to možný..." podívala se na stolek. Na něm stála nepopsaná oranžová ampule. Její prášky... Natáhla po nich ruku a jeden si pak vzala jeden. Vytáhla mac book a a na hlavu si narazila sluchátka. 

Den uběhl nějak moc rychle. Nějak moc rychle, na to, že napsala jen 4 stránky. Po dlouhé době něco napsala a na začátek je to dobrý. Vlezla do sprchy a chvíli jen tak stála, než pustila vodu. "Líbí se Ti tu??" uslyšela tiše. "Co???" po těle jí přejel hodně silný záchvěv strachu a ona vykoukla ze sprchy. Nikde nikdo nebyl. Už pustila vodu. To se mi jen zdálo, říkala si. Vylezla ven a chmatala po ručníku. Přísahala by, že si ho sem donesla, nicméně nikde tu nebyl... No a co, bydlí tu sama, tak si šla pro nějaký do ložnice.

Zase se pokoušela psát, ale potom jen bezcílně čuměla na televizi a nakonec i tu vypla. Počkat... co to je? Zase ty hodiny? Angela se rozhlédla okolo a s baterkou v ruce se vyrazila podívat po domě. Že by tu fakt někde byly, pod nějakým plátnem a ona je neviděla?? Možné to určitě je... Prošla všechny místnosti  a už kráčela po schodech nahoru když to zase uslyšela. "Líbí se Ti tu?" bylo to hlasitější než předtím. "Je tady někdo???" zařvala. Když se ani po několika minutách nic neozvalo, zalezla do ložnice. Dneska se rozhodla spát s rozsvícenou lampičkou, ikdyž to nepotřebovala už od čtvrté třídy. Nicméně, žije ve velkém domě a celkem daleko od lidí... takže je možná přirozené se tu trochu bát, ne snad? 

Málem dostala infarkt. O půl čtvrté ráno se ozvala rána a ona otevřela oči. Lampa... tedy žárovka, abych byla přesná, byla teď už jen hromada střepů. A tikot... zas ten tikot. Angela otevřela šuplík u svého nočního stolku. Rohypnol. Potřebuje Rohypnol. Nakonec ho našla, zapila to zbytkem vody, co měla ve sklenici na stole a usnula.