"Děje se něco, Smrti?" prohlížel si tázavě Kagami svou matku, která stála u jezera a v rukou držela masivní knihu v z lidské kůže a se stranami ze zatracených mrtvých duší. "Víš... když jsem tvořila tenhle svět... nebyl tu ten průchod, kde bloudí zhruba stovka těch ztracenců..." řekla a zavřela knihu. Kagami si jí vzal do rukou. Na její přední straně bylo napsáno 'Causa Mortis' a pod tím byla růže. "Takže tím myslíš že... bychom to měli zničit???" zamyslel se. "No... jenže ty duše by pak... nemůžeme to místo jen tak zničit, ale musíme jim všem dát klid, aby bylo správně rozhodnuto, jestli půjdou do temnot, zatracení anebo do pekla... chápeš, synku? Ten dům je zlo! Já nejsem na straně dobra. Nejsem na straně zla! Jsem Smrt." vysvětlila. "Pochopil jsem to správně ta, že ten dům nepustí ty lidi do posmrtného života a proto jsou tam znetvoření, na chodbách a zabíjí další, protože je to nutí?" zeptal se. Smrt kývla. "Svolám bohy Smrti, zničíme ten dům..." rozhodla se a kniha se lusknutím vypařila. Kagami se jen podíval jak jeho matka mizí pod hladinou a vydal se zpátky k paláci, kde přebývají nejvyšší démoni. "A že po smrti je klid..." poskočil si a vesele si prozpěvoval.
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
Horror"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
