Lucya zacouvala ke svému stolku a nevěděla, co má dělat. Skříň se otevřela a vystoupila z ní ona dívka, která tehdy vylezla i ze skříně v tom domě. "... ten dům mě občas vtáhne zpátky..." problesko jí zas hlavou. Najednou jí to ale dodalo odvahu a vzala nůžky, které se tu jen tak povalovaly. Asi jí totiž zalil vztek kvůli Diggerovi, kvůli tomu, že se klidně může zítra probudit do té noční můry. Spálenina se zastavila a kdyby měla oči, určitě by podiveně zírala. Lucya se rozběhla a začla bodat. Nevěděla vlastně ani do čeho, ale do žil se jí vlil adrenalin a byla neuvěřitelně šťastná. "Asi mi jeblo..." usmála se a vyběhla z domu....
Už se stmívalo, když konečně doběhla do dalšího města. Tedy alespoň si to myslela. Chtěla tu přespat a další den pokračovat dál, ale jakoby nikdo nechtěl, aby u nich bydlela. Ale uprostřed města stál dům. Když se na něj napoprvé podívala nic neřekla, ale když podruhé málem omdlela. "Ten dům se stěhuje za mnou?!" zacouvala dozadu a narazila do staršího pána. "P... prosím omlouvám se." skoro se uklonila. "To nic, vše je v pořádku." řekl klidně a společně si sedli na lavičku. "Mohu se vás zeptat, kdo žije v tomto domě?" zeptala se. " Jmenuje se... jak že to? Ah! Myslím, že asi Digger! Je to takový podivín, ale vždycky rád pomůže. Jestli chcete někde přespat, doporučuji ho, je to moc hodný člověk a nikdy by nikomu neublížil!" usmál se stařík a Lucya jen mlčela. "Ah.... víte... já si tu radši najdu něco jiného..." zaváhala. "Víte, tady se všichni bojí cizinců. Za poslední léta tu zmizelo strašně moc lidí, tedy hlavně dívek a ty pak záhadně otěhotněly.... a potom zešílely a měli bláboly, že je pohltil dům a byly mrtvé... to víte. Ale to my jim tu nevěříme. Ale vy se mi nezdáte nějaká divná, co kdyby jste šla ke mě?" Navrhl nakonec. Lucy dlouze přemýšlela a nakonec souhlasila.
Ne nadarmo jí matka i otec jako malé vtloukali do hlavy,aby nechodila k cizím lidem a tutově ne k divných chlápkům, co potká na ulici. Ale měla hlad a byla jí zima.
Nebojte, ten pán nebyl vrah, duch, alien ani nic z toho domu. Jenže.
Lucya už spala a uslyšela jak se otevřely dveře.
"ÁÁÁÁ! ÚCHYL!!!" Prásk! A utekla pryč. Vlastně to popsala celkem výstižně. A teď začínala trochu litovat svého útěku z celkem ještě bezpečného domova. "Asi jsem fakt šílená..." nadechla se když se chystala zaklepat na dveře Diggerova domu. Digger však nepotřeboval upozornění. Celou dobu jí čekal už od poslední chvilky, co jí naposledy viděl. "Čekal jsem Tě, Luc." usmál se, narozdíl od ní a pustil jí dovnitř. "Nemáš kde být, co?" usmál se, ale ani na toto mu neodpověděla. Tak jí jen ukázal, kde je koupelna a dal jí nějaké šaty. "A buď hodná...." poznamenal a šel si lehnout do postele. ..
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
Horror"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
